Dýně jezte klidně každý den. Hokaido má pozitivní účinky na zdraví, pohodu i krásu

Nejpopulárnější jedlou tykví u nás je s největší pravděpodobností dýně hokaido. Je krásně barevná, má příjemně nasládlou, lehce oříškovou chuť, je tak akorát velká a před konzumací ji nemusíme loupat. Navíc má léčivé, regenerační i zkrášlující účinky. Jak tedy může dýně hokaido prospět našemu zdraví?

Dýně hokaido, ve světě známá i pod označením Uchiki Kuri, patří do rodiny tykve velkoplodé (Cucurbita maxima), i když váží totiž jen do 2 kg, zatímco její sestry mohou dorůst až do několika desítek kilogramů. Oblíbili si ji zahrádkáři, protože se snadno pěstuje, stejně tak vyznavači zdravé výživy, jelikož její nasládlá, sytě oranžová dužina i semena (a olej z nich)  mají blahodárné účinky na zdraví.

Co obsahuje dýně hokaido

Dýně obsahuje mj. vitaminy B, C, E, K, kyselinu listovou, z minerálů železo, hořčík, sodík, zinek, draslík, sodík. Za svou zářivě oranžovou barvu vděčí dýně hokaido betakarotenu, který se v těle přeměňuje na vitamin A, antioxidant, zabraňující poškozování buněk volnými radikály. V porovnání s jinými druhy podzimní zeleniny ho má mnohem víc. Obsahuje také kyselinu nukleovou, která má omlazující účinky a zpomaluje stárnutí.

Účinky dýně na zdraví

• přirozeně posiluje imunitní systém
• pomáhá v prevenci nádorových onemocnění
• chrání zdraví očí
• napomáhá správné činnosti srdce
• má pozitivní vliv na štěpení tuků
• pomáhá snižovat krevní tlak
• podporuje správnou funkci slinivky a pomáhá při problémech s trávením
• působí močopudně
• detoxikuje organismus
• celkově regeneruje
• pomáhá při revmatismu a dně
• bojuje proti stárnutí
• uklidňuje

 

DÝNĚ HOKAIDO: Jak vypěstovat oranžový (nejen) podzimní zázrak a uvařit dýňovou polévku Zdroj: Jan Prášil

 

Dýně posiluje imunitu

Díky vysokému obsahu antioxidantů dýně přirozeně pomáhá posilovat imunitní systém a chrání tělo před viry, bacily a bakteriemi. Dýně hokaido dokonce chrání i před některými nádorovými onemocněními, podle studií stačí dlouhodobá denní konzumace 100 g dýňové dužiny k tomu, aby až třikrát poklesla pravděpodobnost vzniku rakoviny.

• Na podporu obranyschopnosti organismu je ideální dlouhodobá a pravidelná konzumace vařené, dušené či pečené dýňové dužiny, například během prvních sychravých dnů, než začne řádit chřipková epidemie.

Dýně hokaido chrání zrak

Pravidelná konzumace dýně hokaido chrání zdraví očí hlavně před šedým zákalem. Kromě vysokého obsahu vitaminu A je také jedním z nejlepších zdrojů luteinu a zeaxantinu, látek, které jsou spojené s nižším rizikem makulární degenerace a katarakty spojené s věkem.

Dýně proti infarktu a mrtvici

Dýně obsahují množství cenných nenasycených mastných kyselin omega-3 a omega-6, které pomáhají snižovat vysoký krevní tlak a hladinu zlého cholesterolu – a tím také riziko vzniku infarktu a mrtvice. Dýně hokaido patří k potravinám s nejnižším obsahem tuku (ve 100 g asi 0,3 g) a sodíku, což jsou látky ohrožující správné fungování kardiovaskulárního systému.

 

Tykve lidově zvané dýně

Podporuje hubnutí a detox

Dýně obsahuje až 90 % vody a vysoké procento vlákniny, snadno zasytí a zažene hlad. Ve 100 gramech syrové dužiny je pouhých 30 kalorií, takže se může stát dobrým pomocníkem při hubnutí. V dýni najdete i lipolytický enzym, který v organismu pomáhá štěpit tuky. Jen bacha na sladké úpravy dýně, jako jsou džemy, moučníky, kompoty či dýňové latté! Dýně působí jako slabé diuretikum, pomáhá odstraňovat z těla škodlivé toxiny a také vylučovat přebytečnou vodu, takže se výborně hodí k detoxikaci.

• Podzimní dýňová očistná kůra: dva až tři dny jíme pouze podušenou dýňovou dužinu a k tomu během denně vypijeme 1,5 až 2 l čisté vody, po třech dnech ještě jednou zopakujeme

Hokaido brání stárnutí pleti

Dýňová dužina se skvěle uplatňuje také v péči o pokožku, protože skvěle hydratuje, vyživuje a regeneruje, a zabraňuje tak jejímu předčasnému stárnutí.

• Dýňová maska: Smícháme 1 lžíci najemno nastrouhané dýně, 1 lžíci tučného tvarohu, 1 lžičku medu a 1 lžičku citronové šťávy. Dýňovou masku naneseme na vyčištěný obličej i dekolt a necháme 20–30 minut působit. Po uplynutí této doby opláchneme vlažnou vodou.

Dýňová semínka

V dýňových semínkách je veliké množství zinku, který je u nás v ostatních potravinách poměrně vzácný a doporučuje se při téměř všech onemocněních. Zinek je mj. protizánětlivý a urychluje hojení ran. Pro lepší vstřebání zinku do organismu potřebujeme ještě vitamin A, ten obsahuje v přírodní formě rakytník řešetlákový. Semena dýně jsou navíc plná hořčíku, který je výbornou potravou pro mozek a skvělým antidepresivem. Kromě zinku a hořčíku v nich najdeme i nenasycené mastné kyseliny, železo, fosfor, vápník, lecitin či vitamíny skupiny B. Dýňová semínka pomáhají při zánětech močového měchýře a ledvin, mužům při problémech se zvětšenou prostatou a ženám v menopauze.

• Preventivně užíváme asi lžíci semínek upravených podle chuti, účinná jsou čerstvá i pražená, dvakrát až třikrát týdně. Léčebně chroupeme hrstičku semínek denně a do dvou týdnů bychom se měli cítit lépe.

 

Tykve lidově zvané dýně

Semena z dýně nikdy nevyhazujte. Nasušte si je, získáte zdravou pochoutku

Dýňový olej

Ze semen dýně se zastudena lisuje olej, který dodává tělu potřebné živiny, pozitivně ovlivňuje trávení, podporuje činnost srdce a ledvin. Dýňový olej slouží jako prevence infarktu a kornatění cév, pomáhá léčit kožní onemocnění, doporučuje se při lupénce, akné a ekzémech. Zábal z dýňového oleje pomáhá poškozeným vlasům.

 

Co ještě nevíte o mleté paprice:

• KDE SE VZALA Mletá paprika je jedno z nejpoužívanějších koření na světě. Do Evropy se dostala z Mexika, Turecka a Indie. Španělé a Maďaři považují červený (mnohdy pikantní) prášek za své národní koření. Paprikáš ani paella se bez papriky zkrátka neobejdou.

• DRUHY PAPRIKY Za nejkvalitnější sladkou mletou papriku, která je u nás k dostání, je považována výrazně červená maďarská paprika. Ve specializovaných obchodech s kořením můžete koupit i sladkou uzenou papriku, papriku sušenou kouřem z dubového dřeva, sušenou zelenou papriku a samozřejmě i několik druhů paprik pálivých. Nejznámější je kajenský pepř, což je mletá pálivá paprička, nebo chilli, pálivá paprička nahrubo nadrcená.

• VLIV NA LIDSKÝ ORGANISMUS Paprika je koření, které je velmi prospěšné zdraví. Její používání má vliv na omezení srdečních onemocnění a působí rovněž proti kornatění cév. Paprika podporuje chuť k jídlu a má dobrý vliv na celkovou fyzickou i duševní svěžest. Obsahuje značné množství vitaminu C a karotenu, a proto umí perfektně zahřát a pomůže čelit nachlazením.

• PRO CHUŤ A BARVU Paprika dodává jídlům lahodnou chuť i krásnou červenou barvu. Přidává se do masitých jídel, omáček, sýrů, tvarohu, slaného pečiva i uzenin a je součástí celé řady kořenicích směsí. Mletá sladká paprika je i základním kořením pro přípravu všech druhů gulášů. Pro kvalitu papriky je rozhodujícím kritériem barva (ASTA) a jemnost namletí.

Sušení je snadné s kvalitní sušičkou, ale mnozí z nás si poradí i se sušením v troubě nebo nad radiátorem.

Sušení často přichází na řadu, až když jsme zásobeni marmeládou, sirupy, zavařeninami a mraznička se rychle plní. Neznamená to ale, že sušíme ovoce nekvalitní. Naopak bychom měli sušit pouze ovoce, které je dobře vyzrálé a sladké. Může být malé, ale nesmí být napadené plísní nebo hnilobou. Platí pravidlo, že z chutného sladkého ovoce bude chutné ovoce sušené.

Výhody sušeného ovoce

Používání sušeného ovoce přináší řadu výhod a má svůj význam, i když je v současnosti možné nakupovat čerstvé ovoce po celý rok:

• Jeho skladování není závislé na elektrické energii na rozdíl od ovoce mraženého.
• Sušené ovoce je velmi trvanlivé a snadno se skladuje v dobře uzavřených sklenicích.
• Lze jím nahradit kupované sladkosti a dávat ho dětem jako sladké mlsání. 
• Sušené ovoce používáme do různých nákypů, žemlovek a kaší - místo čerstvého ovoce. Když nemusíme na tato jídla ovoce kupovat, ušetříme. Před použitím ovoce jen namočíme nebo krátce povaříme.  
• Různé druhy sušeného ovoce využijeme na přípravu ovocných čajů.
• Sušeným ovocem zpestříme a obohatíme svůj jídelníček a uděláme něco pro své zdraví.
• Díky sušení se nám jednoduchým způsobem podaří uchovat přebytky ovoce, které bychom již jiným způsobem nestihli spotřebovat.
• Na sušení používáme ovoce z vlastní zahrady, o které jsme sami pečovali a víme, jak jsme ho ošetřovali.

Správně usušené ovoce

Dobře usušené ovoce by nemělo obsahovat vlhká místa, ale zároveň by mělo být vláčné a ohebné. Pokud jsme ovoce usušili příliš, necháme ho před konzumací několik dnů rozložené na misce. Mělo by mírně zvlhnout a získat na chutnosti. A pokud nám připadá stále tuhé, dáme ho na chvíli do páry - natáhne trochu vlhkosti a přijde nám k chuti.

Kupované druhy sušeného ovoce podle způsobu zpracování

Při nákupu sušeného ovoce máme na výběr více variant podle způsobu zpracování:

• Ovoce sušené mrazem (lyofilizované) – prošlo procesem vysušení a odstranění vody za extrémně nízké teploty a tlaku. Vzhledem se velmi podobá výchozí surovině, má křupavou konzistenci a nízkou hmotnost. Zachová si nejvíce vitamínů a minerálních látek. Není ošetřeno oxidem siřičitým.
• Ovoce sířené – sem patří většina druhů ovoce, které koupíme v supermarketech. Toto ovoce je ošetřeno oxidem siřičitým, důsledkem čehož ovoce nehnědne, ale naopak si zachová svou krásnou barvu. Typickým příkladem jsou pěkně vybarvené sušené meruňky, které nás lákají k ochutnání. Kromě krásné barvy je další výhodou síření, že ovoce neobsahuje plísně, bakterie a roztoče. Nicméně pro naše zdraví není síření to pravé, oxid siřičitý patří mezi alergeny, které jsou rizikové hlavně pro astmatiky. Abychom snížili jeho možné negativní projevy, namočíme ovoce před konzumací do horké vody a necháme je  máčet. Nakonec je opláchneme a osušíme.
• Ovoce nesířené – na pohled již nevypadá tak lákavě jako ovoce sířené. Barva je nevýrazná, u meruněk nahnědlá a mdlá. Chuť je ale výraznější a nemusíme si při jejich konzumaci dělat starost z případných rizik oxidu siřičitého.  
• Ovoce proslazené (kandované) – je energeticky vydatnější než ovoce nepřislazené. Při jeho konzumaci je lepší být střídmý. Nejedná se o "klasické" sušené ovoce. Připravuje se proslazováním v koncentrovaném cukerném roztoku. Jakmile proběhne proces kandování, ovoce se dosouší a pak teprve uloží. Používá se hlavně do svátečních moučníků.

• Využití sušeného ovoce v kuchyni

  Sušené ovoce můžeme jíst přímo nebo ho používat jako surovinu pro přípravu dalších pokrmů. Zimní období je časem, kdy toto ovoce přichází na řadu v naší kuchyni.

Chcete mít krásnou bronzovou pokožku? Jezte potraviny, které prodlouží letní opálení

Léčitel páter František Ferda uváděl, že nejzdravější opálení je pod listnatými stromy. Listy totiž pojmou škodlivé UV záření a na pokožku dopadne jen minimum nežádoucích paprsků. Přesto se krásně opálíte. Lze říci, že listy na stomech mohou fungovat jako takový filtr. Jestliže se však přeci jen chcete opalovat na přímém slunci, pak byste v každém případě měli vynechat čas mezi 11. a 15. hodinou. V ten čas si můžete třeba právě zrovna pochutnávat na potravinách, které napomáhají zhnědnutí pokožky a případné opálení navíc i prodlouží.

Jídlo podporující opálení

Některé potraviny mohou skutečně napomáhat nejen samotnému opálení, ale budou pečovat i o to, aby vám opálení déle vydrželo. Řeč je zejména o potravinách, které díky svému složení usnadňují opálení, protože stimulují tvorbu melaninu nebo obsahují karotenoidy, pomáhají udržovat pleť hydratovanou a chrání naše tělo před letními horky. Mezi ty nejlepší potraviny v tomto směru patří rajčata, čekanka, ředkvičky, meruňky, melouny, třesně, jahody a další. Potraviny, které podporují tvorbu melaninu podporují krásné opálení a chrání pokožku. A jídla, která obsahují karotenoidy pomáhají barvit pokožku samy od sebe, sluneční poprsky k tomu nepotřebují. Je vhodné konzumovat je jako prostředek pro prodloužení opálení.

Jak si vybrat správný ochranný faktor krému na opalování?

Kůže je největším orgánem lidského těla, a právě v létě, kdy není tolik chráněna oblečením, o ni musíme dbát o to více. Ze všeho nejdůležitější je její ochrana před přímým působením slunce. Naše pokožka si každé spálení velice dobře pamatuje a po 40. roce věku nám všechny naše prohřešky na ní ukáže, ať už ve formě vrásek a pigmentových skvrn či předčasným stárnutím kůže, ztráty její elasticity, v nejzávažnějším případě i onemocněním kůže. Kůže má v dlouhodobém horizontu omezené možnosti a schopnosti obnovování a každá chyba v péči o ni se zpětně špatně napravuje.

Jaká jsou rizika opalování?

Vůbec nejtěžší to mají od světlé typy, tedy lidé, jejichž vlasový porost je většinou blonďaté nebo zrzavé barvy. V takových případech je třeba přistupovat k opalování opatrně a nepřehánět to s ním, a to i za cenu toho, že „vyjít s bílou kůží na trh“ je v létě poměrně deprimující. V tomto článku se proto dočtete ty nejdůležitější informace vztahující se k opalování.

Jak si vybrat správný ochranný faktor krému na opalování?

Kůže je největším orgánem lidského těla, a právě v létě, kdy není tolik chráněna oblečením, o ni musíme dbát o to více. Ze všeho nejdůležitější je její ochrana před přímým působením slunce. Naše pokožka si každé spálení velice dobře pamatuje a po 40. roce věku nám všechny naše prohřešky na ní ukáže, ať už ve formě vrásek a pigmentových skvrn či předčasným stárnutím kůže, ztráty její elasticity, v nejzávažnějším případě i onemocněním kůže. Kůže má v dlouhodobém horizontu omezené možnosti a schopnosti obnovování a každá chyba v péči o ni se zpětně špatně napravuje.

Po pobytu na sluníčku a opalování naše kůže reaguje zhnědnutím. Je to způsobeno kožním barvivem melaninem. Melanin je přirozeným filtrem, který dokáže zachytit a pohltit některé složky slunečního záření. Samo o sobě sluneční záření nebezpečné není. To, co naši kůži ohrožuje především, je záření UV a jeho tři složky A, B a C. 

V souvislosti s ochranou v případě pobytu na slunci nebo slunění se, známe hlavní tři postupy. To jsou jednak přípravky na opalování, které se užívají vnitřně před začátkem sezóny, potom opalovací mléka a krémy, které používáme při přímém pobytu na sluníčku a ty poslední se používají po opalování. Před zahájením sezóny opalování je možné užívat betakaroten, který je obsažen i v přírodních zdrojích – například v rajčatech, mrkvi, jahodách a meruňkách. Významně mohou vypomoci i antioxidanty – vitamíny E, C, selen a zinek.

Ochranný faktor – Sun protection factor (SPF)

Ochranný faktor uvádí míru ochrany proti nebezpečnému UV záření. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o násobek doby, po kterou můžete pobývat na slunci, aniž bychom se spálili. Tyto faktory odpovídají běžným podmínkám, pokud tedy jdete k vodě nebo do hor, je potřeba mít na paměti, že se jedná o podmínky nestandardní a ochranu průběžně častěji obnovovat nebo zvolit vyšší ochranný faktor. Pokud máte citlivější pokožku nebo obtíže s nežádoucí pigmentací, pak raději vždy sáhněte po přípravcích s maximální ochranou.

Namazat krémem by se člověk měl při pobytu na slunci ideálně každé dvě hodiny. Důvodem je fotostabilita, tedy doba, po kterou maximálně je krém schopný pokožku chránit. Po dvou až třech hodinách se životnost a účinnost filtru začíná snižovat. Přípravky s nejsilnějšími filtry zajišťují fotostabilitu i po dvou hodinách, ale postupně jejich účinnost začne klesat. Účinnost krému je snižována i pocením, otíráním pokožky ručníkem apod. Mazání je třeba tedy neustále opakovat. 

Jsou Češi Slované? Co o našem původu prozradila analýza DNA?

Z hlediska historie je naše kultura jednoznačně slovanská s výraznými vlivy sousedních Germánů. To ovšem nic nevypovídá o genetické výbavě. Ačkoliv Slované původní obyvatelstvo zcela pohltili, takže o tři generace později už mezi nimi nepanoval žádný viditelný rozdíl, stopa v DNA zůstala. Část zbyla i po Keltech a postupem času se v různorodé směsi objevovaly informace získané od dalších příchozích: například z německé kolonizace ve 13. století nebo ze smilnění vojáků, kteří přes naše území táhli – především Švédové za třicetileté války a Francouzi v dobách Napoleona. 

Naše země tvoří křižovatku cest ve střední Evropě, a proto je logické, že se zde míchají geny všemožných etnik, jejichž příslušníci tudy z různých důvodů procházeli, nebo se u nás dokonce usídlili. Co tedy můžeme ze vzniklého genetického „mixu“ vyčíst? 

Pestrá směs genů

Každý z nás dostal jednu polovinu dědičné informace od matky a druhou od otce. A protože i oni měli dva rodiče, skládá se naše genetické dědictví ze čtvrtin získaných od obou dědečků a babiček. Ani tím to pochopitelně nekončí, a neseme tak v sobě mozaiku sestavenou z osmin dědičné informace všech pradědů a prababiček nebo z šestnáctin od praprarodičů.

Miliardy písmen genetického kódu, která jsou v každé buňce našeho těla uložena do dvou metrů dvojité šroubovice molekul DNA, tudíž představují směsku pocházející od bezpočtu generací našich předků. Lze v nich nalézt úseky staré prokazatelně i několik desítek tisíciletí. Podobně pak předáváme dědičnou informaci i my svým potomkům: Děti od nás zdědí půlku, vnuci čtvrtku, pravnuci osminu a prapravnuci už jen šestnáctinu.

Chromozomální Adam

Pro určení původu člověka se používá analýza dvou genetických prvků – chromozomu Y a mitochondriální DNA. Tyto pomyslné červené nitě umožňují se v bludišti dědičného materiálu orientovat. Například tři miliardy písmen kódu v naší genetické informaci tvoří směska z DNA všech šestnácti praprarodičů, chromozom Y se ovšem drží striktně mužské linie. Prochází tak generacemi až k dávnému předkovi, který žil ve východní Africe zhruba před 250 tisíci lety. 

Tento „chromozomální Adam“ nebyl ve své době jediným žijícím příslušníkem silnějšího pohlaví. Shodou okolností se však do linie potomků všech ostatních tehdejších mužů buď někde „vloudila“ dcera, nebo zemřeli bezdětní. Jejich chromozom Y tak jednou provždy z dědičné informace lidstva zmizel a náš Adam se stal otcem celého současného lidstva. Jak se jeho potomci množili a šířili po světě, docházelo u nich na chromozomu Y k drobným změnám: Různé skupiny a etnika tudíž získávaly jeho nové varianty.

Na počátku byla Eva

Mitochondriální DNA neboli mtDNA můžeme sledovat do minulosti přes matku, její matku a matku její matky. Opět platí, že máme sice dvě babičky, ale mtDNA jsme zdědili pouze od té z maminčiny strany. Ze čtyř prababiček a osmi praprababiček nám ji předala vždy jen jedna. Přes tatínka, dědečky a pradědečky k nám mitochondriální DNA jejich matek doputovat nemohla, i když má uvedené pravidlo své výjimky.

Pokud bychom šli po dědičné linii dál a dál do minulosti, dostali bychom se až k ženě, jejíž mitochondriální DNA stála u zrodu všech typů mtDNA současných víc než sedmi miliard obyvatel planety. Tato tzv. mitochondriální Eva žila zhruba před 140 tisíci lety ve východní Africe a s chromozomálním Adamem se zjevně nikdy nepotkala. Samozřejmě ani ona nebyla ve své době jedinou ženou pod sluncem. Také však měla to štěstí, že se její mtDNA jako jediná dochovala – kdežto mitochondriální DNA jejích současnic zmizela buď proto, že některá z jejich následnic zplodila výhradně syny, nebo zemřela bez dětí. I v tomto případě docházelo postupně ke zmíněným drobným změnám, a různé skupiny lidí tak získávaly své vlastní, nové varianty mtDNA. 

Předci dnešních Čechů

Mezi obyvateli České republiky jsou nejhojněji zastoupeni nositelé mtDNA typu H, kterých je kolem 40 %. Víc než polovina z nich připadá na podtypy, jež se v západní Evropě vyskytují poměrně hojně: Jejich původ se někdy spojuje s předky, kteří žili během ledových dob v útočištích na jihu kontinentu a po ústupu ledovců se přesouvali dál na sever. K rozšíření zmíněného podtypu v Evropě významně přispěli i lidé, kteří ji obývali v mladší době kamenné a patřili k tzv. kultuře zvoncových pohárů či kultuře šňůrové keramiky.

Asi desetina Čechů, Moravanů a Slezanů zdědila mtDNA typu J. Tato varianta vznikla před 35 tisíci lety na Středním východě a do Evropy se dostala s prvními zemědělci. Podobný podíl u nás patří i nositelům typu U5: Byl charakteristický pro pravěké evropské lovce a sběrače, ale časem jej stále víc vytěsňovaly jiné varianty, přinášené v nových přistěhovaleckých vlnách. Postupně proto mizel a dnes dominuje hlavně u obyvatel nejsevernějších částí kontinentu. Například v polárních krajích Skandinávie ho má v dědičné informaci každý druhý Sám.

Významný je u nás také výskyt typů T1 a T2 se 7,7 %, respektive 4 %. Jejich nositelé žijí v rozsáhlých oblastech od severu Afriky přes Střední východ až po Střední Asii a Sibiř, ale rovněž v některých částech indického subkontinentu. K nám se dané typy dostaly s prvními zemědělci a zřejmě i s pastevci skotu, kteří se rozšířili po Evropě v době bronzové ze stepí na jihu dnešního Ruska a Ukrajiny. Přinesli s sebou nejen pastevectví a dědičné dispozice usnadňující trávení mléka, ale i základ indoevropských jazyků a umění výroby bronzu.

Ze všech koutů světa

Pohled na genetické varianty chromozomu Y u českých mužů nabízí podobně pestrý obrázek. Jasně dominuje varianta R1a u každého třetího Čecha a dále R1b s výskytem přes 20 %. První typ pochází zřejmě od pastevců, kteří se vydali se stády skotu ze stepí jižního Ruska a Ukrajiny na sever do oblastí zarostlých lesy. Druhá varianta se vyvinula u jejich potomků, kteří zamířili jižněji do stepí. Oba uvedené proudy směřovaly na západ. R1a se často vyskytuje u slovanských národů, R1b je obvyklá u lidí hovořících germánskými a keltskými jazyky, například irštinou.

Každý devátý muž zdědil chromozom Y typu I1, jenž pochází ze severu Evropy a po zbytku kontinentu ho šířily nejprve staré germánské kmeny a později i Vikingové. Zhruba každý jedenáctý muž nese variantu I2, která se hojně rozšířila mezi germánskými i slovanskými skupinami. S antickými civilizacemi Středomoří spojuje varianta J2 celkem 6 % českých mužů. Dědictví po prvních zemědělcích z mladší doby kamenné představuje typ G (5 %), podobně jako typ E1b1b (6 %), jenž dnes převládá zejména u obyvatel severní Afriky.

Země na křižovatce

Čechy a Morava ležely odpradávna na křižovatce migračních proudů. Protínaly se u nás cesty lidí směřujících ze západu na východ i naopak, nevyhnuli jsme se přílivu obyvatel ze severu ani z jihu. A to vše je v naší dědičné informaci jasně patrné. Moravané a Slezané se přitom v daném ohledu nijak neliší od Čechů.

Každý si dnes může nechat určit „genetický profil“ a typ mtDNA, mužům se navíc nabízejí analýzy chromozomu Y. Uvedené údaje odhalí spojení s jednou dávnou ženou a jedním dávným mužem – pramátí a praotcem. Oba velmi pravděpodobně žili v jiné době a na jiném místě, přičemž jde jen o dva z mnoha prapředků našeho rodokmenu. Například už v generaci praprarodičů nás mtDNA spojuje pouze s jednou ze čtyř prababiček a chromozom Y s jediným ze čtyř pradědečků. Ostatní prarodiče se nám z nich zcela a nenávratně vytratili. V obrovském zbytku tří miliard písmen genetického kódu však jejich podíl přetrvává, což nás staví před otázku: Co o nás naše mtDNA a chromozom Y vlastně vypovídají?

Kapka zvláštní krve?

Představme si, že náš chromozom Y signalizuje, že máme mezi svými předky Vikinga. Co z jeho dědičné informace – s výjimkou tohoto chromozomu – se za tisíc let v naší DNA zachovalo? Dělí nás zhruba padesát generací a v každé se mísilo „genetické dědictví“ dvou rodičů. Už syn našeho vikingského předka měl jen polovinu vikingské DNA, vnuk čtvrtinu a pravnuk pouhou osminu. Většina jejich DNA se skládala z dědičné informace jiných lidí – mužů i žen. Vikingský chromozom tak může být prakticky tím jediným, co nám po dávném předchůdci zbylo. A platí to i naopak: Fakt, že jsme vikingský chromozom Y nezískali, neznamená, že se mezi mnoha našimi předky žádní Vikingové nevyskytli a že nám v žilách nekoluje kapka jejich krve.

Zvláštnosti DNA jednotlivců bychom neměli přeceňovat. Z genetického hlediska představuje člověk neuvěřitelně „jednobarevný“ druh. DNA dvou goril žijících ve stejném pralese se od sebe liší víc než v případě grónského Eskymáka a Křováka z pouště Kalahari. Mimo jiné jde o důsledek drastického ochlazení před 70 tisíci lety, kdy lidé téměř vyhynuli. Ti, kteří „ledový masakr“ přežili, by se tehdy vešli na stadion pro deset tisíc diváků. Mnoho genetických variant přitom z naší dědičné informace nenávratně zmizelo. Toho, co dnešních sedm miliard obyvatel Země geneticky spojuje, je neskonale víc než toho, čím se od sebe lišíme.

KYBERPODVODY

Policisté opakovaně upozorňují na sílící vlnu podvodů,která probíhá ve virtuálním světě. Denně se jedná o desítky nových případů s velmi podobným scénářem.

Nejčastější způsoby podvodů na internetu jsou následující:
■ Využívání inzertních portálů.
Nabízíte například na prodej nějaké zboží.Zkontaktuje vás podvodník, který prý má zájem o nabízené zboží, nicméně preferuje platbu a doručení zboží prostřednictvím
přepravní společnosti a pošle vám odkaz.Kliknutí na odkaz vás většinou přesměruje na stránku pro zadání přihlašovacích údajů do vašeho internetového bankovnictví.
Pokud dojde k přihlášení, podvodník získá přístup do vašeho internetového bankovnic-tví a provede neoprávněné transakce.
■ Falešná technická podpora.
Podvodník, vydávající se za pracovníka technické podpory operačního systému vašeho počítače, vás kontaktuje s vymyšle-ným příběhem o napadení vašeho účtu
hackery. Vyžaduje po vás vzdálený přístup k vašemu soukromému počítači, což větši-nou proběhne přes kliknutí na nějaký zaslaný odkaz. Tento vzdálený přístup mu
bohužel umožní ovládání vašeho počítače. Další požadavek podvodníka je vyplnění for- muláře, který obsahuje citlivé údaje k vaší platební kartě včetně její platnosti a CVE
kódu. Jakmile se k těmto údajům dostane, může provádět z vašeho účtu platby, zřídit úvěr apod.
■ Výhodná nabídka – investice do kryptoměn.
 Podvodník od vás vyláká platební údaje nebo získá přístup k vašemu počítači a provede z vašeho účtu neoprávněné tran-sakce.
■ Falešný bankéř. Podvodník vás tele-fonicky zkontaktuje s odůvodněním, že si ověřuje vaši žádost o úvěr. Zde se většinou každý ohradí, že žádný úvěr nemá a ani
nemá účet u uvedené banky. Podvodník se omluví a sdělí, že informaci předá do banky.Poté následuje další telefonát, kdy se pod-vodník vydává za pracovníka banky, která vede váš účet. Podvodník vám sdělí, že došlo k napadení vašeho účtu, a je nezbytně nutné vybrat veškerou hotovost. Následuje nabídka převodu peněz na bezpečný účet a zaslání QR kódu na telefon. Tento kód máte poté načíst u bitcoinového bankomatu při vkládání peněz.
Na všechny způsoby podvodů však platí stejné rady a doporučení, jak se nestát obětí kyberpodvodníků:
1. Nikdy nikomu nesdělujte své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví ani čísla ze své platební karty. Banky se na ně ne- ptají, ani zprávami či e-mailem neposílají odkazy na weby, kde jsou vyžadovány!
2. Při každém vstupu do internetového ban- kovnictví kontrolujte, zda odpovídá doména přihlašovací stránky. Toto platí vždy, když někam zadáváte své osobní nebo přihlašovací údaje.
3. Sledujte a pečlivě čtěte informace od vaší banky v internetovém bankovnictví.
4. Nereagujte na telefonní hovory, e-maily ani zprávy, kde se vás někdo pokouší vmanipulovat do situace, že jsou vaše finanční prostředky v ohrožení a vy musíte udělat
další krok pro jejich záchranu.
5. Nezadávejte ani v aplikaci nepotvrzujte platby, které vám bude diktovat někdo po telefonu, ani nikomu nesdělujte či nepřeposílejte potvrzovací kódy z SMS. Stejně tak
nedávejte nikomu vzdálený přístup do vašeho počítače.
6. Myslete na to, že útočník dokáže napodobit jakékoliv telefonní číslo, odesílatele SMS zprávy, ale třeba i e-mailovou adresu.
7. Podvodnou platbu co nejdříve ohlaste na PČR a co nejdříve reklamujte u svého bankovního subjektu.
8. Jakoukoli komunikaci ze strany podvod- níka nemažte do doby, než bude zajištěna policejním orgánem.
9. Buďte obezřetní při využívání inzertních portálů. Pečlivě volte způsob platby a ani v těchto případech neklikejte na zaslané odkazy.
10. Mějte aktualizovaný software a antivirus.A to i na mobilním telefonu.
11. V případě pochybností vždy kontaktujte svou banku či volejte 158.
 

Od 1. ledna 2023 na základě dat, která máme, lze předpokládat, že by mělo být průměrné zvýšení starobního důchodu v ČR o 850 korun. Průměrná výše důchodu po 1. lednu 2023 by měla být zhruba 19 500 korun i se započtením výchovného,“ uvedl Jurečka.

Více částečných úvazků v práci

Dopady samoty

Šest cviků pro seniory, které zvládne každý i doma

Pohyb není jen pro mladé. Naučte se cviky, například na posílení zad a břicha, které zvládnou lidé v každém věku a které prospějí jejich fyzické i duševní kondici.

Sportovat se dá v každém věku 

Výzkumy dokazují, že pravidelný pohyb v pokročilém věku může zabránit oslabení imunitního systému. Cvičení navíc posiluje svaly, šlachy i vazy, a tím snižuje riziko pádu nebo jiného zranění. V neposlední řadě pohyb také dokáže regulovat váhu a zajistit psychickou pohodu.

Jaký druh pohybu je však vhodný pro starší osoby? Všeobecně se dá říct, že intenzivní pohyb, jakým je například běh, není tou úplně nejvhodnější aktivitou. Pro běžného seniora totiž představuje zátěž pro kardiovaskulární systém, klouby a také páteř. I krátká vzdálenost by pro ně tak mohla znamenat závažné problémy.

„U starších osob je vhodnější spíše chůze, čím pružnější a rychlejší, tím lepší. Doporučuji také trekingové hole, díky nimž se zapojují svaly na pažích a horních zádech. Dalšími aktivitami, které se dají provozovat i v pozdním věku, jsou jízda na kole, cvičení nebo posilování,“ doporučuje doktorka Renáta Petrová, specialistka v oboru geriatrie.

1.Kliky o stěnu

Tento cvik umožňuje posílit horní polovinu těla pouze za pomoci vlastní váhy bez nutnosti zvedat činky nebo jiná závaží. Stoupněte si čelem ke stěně zhruba padesát centimetrů od ní. Jděte na špičky a opřete se rukama o stěnu tak, aby paže byly rovnoběžné s vašimi rameny. Následně s nádechem paže pokrčte a s výdechem je opět propněte. Po celou dobu cviku se snažte mít rovná záda. Opakujte desetkrát.

2.Posílení zádových svalů

Zvláště v pozdějším věku patří bolest zad k velmi častým zdravotním problémům. Pravidelným posilováním jim přitom můžeme do jisté míry předejít. Lehněte si na břicho, nohy nechte volně od sebe a ruce položte pod čelo. Zvedejte hlavu nahoru, aniž byste ji zakláněli, poté se vracejte zpátky nad zem. Dbejte na to, aby se zvedala pouze horní polovina těla, avšak nohy byly stále na zemi. 

3.Posilování břicha

Pokud chcete cvičením zlepšit držení těla a ulevit bolestem, měli byste vedle pravidelného posilování zádových svalů posilovat také svaly břišní. Položte se na záda, ruce dejte volně podél těla dlaněmi dolů a nohy pokrčte. Nejprve zvedněte pravou nohu do výšky tak, aby svírala úhel 90 stupňů. Poté k ní přidejte levou nohu a vydržte v této poloze tři sekundy. Položte pravou nohu opět na podložku a následně i levou. Tento cvik opakujte desetkrát.

4.Posilování stehen a spodního břicha

Sedněte si na židli, chodidly se dotýkejte podlahy a rukama se chyťte za sedák. Záda by měla být po celou dobu cvičení rovná. 

Odlepte pravou nohu od podlahy a koleno zvedejte směrem nahoru tak, aby stehno bylo zhruba dva centimetry od sedáku. V této poloze vydržte tři sekundy, poté nohu opět vraťte na zem. Tento cvik proveďte osmkrát, potom totéž proveďte i s levou končetinou. Tímto jednoduchým cvikem zapojíte svaly v oblasti stehen a posílíte i spodní břišní svaly.

5.Procvičení dolních končetin

Senioři trpívají bolestí nohou od kotníků dolů. Ty mohou mít různé příčiny, avšak velmi často jsou to problémy spojené s měkkými tkáněmi, kterým lze do určité míry předejít vhodným cvičením. Vyzkoušet můžete například jednoduchý cvik, kdy opět sedíte s rovnými zády na židli a vaše chodidla se dotýkají podlahy. Poté zvedněte paty a přejděte na špičky. Následně se přehoupněte, tak aby se nohy ocitly patách. Tento cvik opakujte dvacetkrát.

6.Udržte balanc

Mnoho osob se v pokročilejším věku nevyhne nejrůznějším pádům. 

Proto je na místě zařadit také cvičení na udržení rovnováhy. Postavte se rovně s rukama podél těla. Přeneste váhu na pravou stranu a poté pomalu zvedejte levou nohu do strany. Zkuste v této poloze vydržet alespoň 10 sekund. Poté se vraťte do výchozí pozice a opakujte totéž s opačnou nohou. Pokud si v této poloze nejste jistí, provádějte cvik poblíž židle, které se budete moci v případě nutnosti přidržet.

Na zimomřivost seniorů působí blahodárně pohyb a budování svalů

Snad každého někdy napadlo, jestli je starším lidem větší zima. Jak jinak si totiž vysvětlit, že i v parných dnech potkáváme seniory v bundách, zatímco nás zalije pot jen z představy dalšího svršku. Přečtěte si, co může za jejich zvýšenou zimomřivost, i to, jak proti ní bojovat.

Pohybová aktivita zmírňuje zimomřivost bezprostředně i následkem nárůstu svalové hmoty | 

Každý organismus aktivně vyrábí energii, a proto se teplota našeho tělesného jádra udržuje na 37 až 37,5 stupni Celsia. Když je venku chladněji, teplo z našeho těla začíná unikat, jádro se ochlazuje a nám je zima. Abychom úniku zabránili, oblékáme se v zimních měsících více.

Proti chladu můžeme bojovat nejen teplým oblečení, ale také pohybem. Práce svalů totiž vyrábí tepelnou energii. „To je také důvod, proč jektáme zuby a třeseme se, když je nám zima. Svaly svými nekoordinovanými stahy doslova vykřesávají nějakou tu teplou jiskřičku. Dalšími teplárnami v těle jsou vnitřní orgány, a to především játra a ledviny,“ popisuje doktorka Renáta Petrová, specialistka v oboru geriatrie. Zatímco však teplárny potřebují k výrobě tepla uhlí, našemu tělu musíme dodat energii, a to formou potravy.

Za problémy může podvýživa, chudokrevnost, ale i léky

U seniorů většinou není zimomřivost výsledkem jednoho faktoru, ale souhry hned několika vlivů. Častěji se u nich projevuje podvýživa, kvůli které nemá jejich tělo dostatek energie, aby mohlo vyrábět teplo. Příčinou bývá také úbytek svalů, které se na produkci tepla také podílejí. Za pocit zimy může i nízké množství červených krvinek nebo snížená funkce štítné žlázy.

Na stará kolena u většiny lidí hrají zásadní roli léky, které mohou způsobovat zimomřivost, ale i další nechtěné projevy. „Není výjimkou, že osoby v pozdním věku užívají i deset a více léků. Jednotlivé léky nebo jejich interakce mohou navíc vést prakticky k čemukoliv,“ vysvětluje doktorka Petrová.

Pohybem proti zimě

Většina seniorů proti zimě bojuje většími vrstvami oblečení a topením zapnutým na maximum. Mají však vůbec jinou možnost, když zimomřivost způsobují nemoci, kterých se zkrátka nejde zbavit přes noc? 

„Samozřejmě je důležité těmto chorobným stavům předcházet. Nezbytná je včasná diagnostika a dodržování léčebného postupu. Pomoci může i kvalitní strava s dostatečným obsahem bílkovin. Ta je za jistých okolností velmi účinným lékem,“ připomíná Renáta Petrová význam jídla, které je nezbytné pro výrobu energie v těle.

Zároveň ale dodává, že vedle stravy má své nezastupitelné místo také pohyb. „Jedině pohybem se tvoří svalovina a pracující svalovina vyrábí teplo. Naopak bez pohybu dochází k rychlému úbytku svalů, i když lidé přijímají dostatečné množství živin. Takže kulicha, bundu a hybaj na procházku do parku,“ radí doktorka Petrová.

Je běh vhodný pro všechny generace?

Pokud si vaši rodiče nebo prarodiče stěžují na všudypřítomný pocit zimy, rozhodně není nutné brát je hned na pravidelný výběh. U běžného seniora totiž běhání představuje zátěž pro kardiovaskulární systém, klouby a také páteř. I krátká vzdálenost by pro ně tak mohla znamenat závažné problémy.

„U starších osob je vhodnější spíše chůze, čím pružnější a rychlejší, tím lepší. Doporučuji také trekingové hole, díky nimž se zapojují svaly na pažích a horních zádech. Dalšími aktivitami, které se dají provozovat i v pozdním věku, jsou jízda na kole, cvičení nebo posilování. Člověk upoutaný na lůžko může zase například hýbat palci na nohou nebo mačkat v rukou balonek,“ doporučuje doktorka Petrová.

I když pohyb nemůže zamezit zdravotním komplikacím, které se podílí na zvýšeném pocitu zimy, rozhodně napomáhá tyto projevy zmírnit. Pravidlo všeho s mírou však s přibývajícím věkem platí dvojnásob. Pohybová aktivita  záleží především na individuálním zdravotním stavu a také schopnostech každého seniora.

Věk je pouze číslo! 109 letý kardiolog sdílí tajemství své dlouhověkosti a zdravého života

MUDr. Jan Valšovský ukončil svou kariéru kardiologa, když mu bylo 70 let. Známý český profesor a vědec se však stále cítí mladý, jak po fyzické, tak duševní stránce. Posledních 39 let je MUDr. Jan Valšovský v důchodu. Je mu 109 let, ale vypadá spíše na 60.

MUDr. Jan Valšovský vysvětluje, že tajemství dlouhověkosti je v zdravých cévách . Pokud jsou cévy čisté a zdravé, můžete žít až do 120 let, dokonce i déle při plném zdraví. Ex-kardiolog je zářným příkladem svého vlastního přesvědčení.

 Jan Valšovský byl tak laskavý, že se podělil o svůj způsob čištění cév a prodloužení života.

Ke svým 109. narozeninám dostal MUDr. Jan Valšovský blahopřání snad z celého světa. Ordinace MUDr. Jana Valšovského

— Pane doktore, opakovaně jste tvrdil, že čisté cévy jsou základem zdraví člověka. Proč si to myslíte?

- Je to jednoduché. Funkce všech vnitřních orgánů a systémů závisí na kvalitě krve. Krev dodává kyslík a živiny vnitřním orgánům a pomáhá eliminovat oxid uhličitý a metabolické produkty. Když jste mladý, máte hodně pohybu a vaše cévy jsou pružné a čisté, proto poskytují maximální množství kyslíku a živin orgánům. Avšak s věkem se vaše hladina fyzické aktivity snižuje a vaše krevní cévy se zanášejí. Je to způsobeno různými faktory, včetně škodlivých (například kouření, nezdravá strava, znečištění ovzduší, sedavý životní styl) a také zcela přirozenými (jako je ukládání lipidů, což se stane každému).

Co mám na mysli zablokováním cév? Představte si potrubí plné rzi. Co se stane s vodou v takovém případě? Tlak vody se zvyšuje a kvalita vody se snižuje. Totéž se děje s cévami. Když se v krvi zvyšuje hladina cholesterolu a dalších látek, zvyšuje se krevní tlak. Zanesené cévy jsou hlavní příčinou hypertenze! Kromě toho se nečistoty dostávají i do krve. Krevní oběh přestane fungovat tak, jak by mělo. V důsledku toho trpí všechny orgány a systémy, což dramatickým způsobem ovlivňuje vaše zdraví. Dokonce i kůže je orgán, na to nezapomínejme.

Koneckonců vaše tělo začíná stárnout. Pokud „vyčistíte“ vaše cévy tak, že budete občas odstraňovat nános plaku, budete moci žít až do 120 let. Všechny vaše orgány, klouby a dokonce váš mozek zůstanou zdravé a budou fungovat normálně. To znamená, že udržování cév v čistém stavu může značně prodloužit život a zdraví. Existuje mnoho příkladů, které to dokazují. Doporučoval jsem to svým pacientům a vždy jsem to využíval sám. Lidé, kteří naslouchali mým radám, už dávno přežili své vrstevníky.

Takhle se vaše cévy ucpávají při stárnutí. Pokud jste nikdy nečistili vaše cévy a jste starší 40 let, jsou vaše cévy zanesené. Brzy to ovlivní vaše zdraví, pokud se již tak nestalo.

- Jaké jsou patologické stavy způsobené nárůstem plaku ve vašich cévách?

- Jak již jsem řekl, celé tělo tím trpí. Tento stav samozřejmě postihuje především orgány a systémy, které jsou přímo spojeny s krevním oběhem a kardiovaskulárním systémem.

Usazeniny v cévách způsobují řadu onemocnění:

• Aterosklerotické vaskulární onemocnění. Vaše cévy přestanou fungovat: menší cévy jsou zcela ucpané a velké cévy mají nános cholesterolu.
• Koronární onemocnění srdce. Nastává, když jsou koronární tepny zčásti ucpané a nedokáží dodat dostatek krve do srdce.
• Mrtvice. V případě přetrvávající ztráty přívodu krve do tkání mozku začínají nervová zakončení odumírat, což vede ke ztrátě některých funkcí mozku.
• Hypertenze. Pokud jsou krevní cévy příliš úzké, zvyšuje se krevní tlak.
• Křečové žíly. Křečové žíly se mohou vyvíjet v nohách (které často znepokojují ženy) a dalších částech těla. Hemoroidy jsou jedním z důsledků křečových žil.
• Venózní a arteriální trombóza. Pokud se neléčí, pak se v cévách mohou vyvinout sraženiny, což vede k vaskulární atrofii a smrti buněk v určitém orgánu. Pokud se sraženina uvolní do krevního oběhu, může to vést k zablokování krevních cév v srdci, což vede k infarktu, který v 70% případů končí smrtí.

Dovolte mi, abych vám ukázal několik obrázků, které ilustrují nebezpečí nárůstu usazenin v cévách. Podívejte se, jak dramatický vliv to může mít na vaše zdraví a nakonec zkrátit váš život.

 Infarkt je způsoben zablokováním cév.

Křečové žíly, které postihují mnoho žen, jsou přímým důsledkem usazenin v cévách.

To se stává tolika lidem! Kardiovaskulární onemocnění zabíjí čtyřikrát více lidí než všechny ostatní nemoci. Lékaři to vědí. Vědí, že každý by měl své cévy čistit, ale z nějakého důvodu nepředepisují v této zemi žádnou odpovídající léčbu. Mnoho lékařů předepisuje léky na krevní tlak svým pacientům, kteří trpí hypertenzí. Nicméně tyto léky poskytují spíše dočasnou úlevu, než řešení tohoto problému. Potřebujete čisté cévy. Mimochodem, východní medicína ví, jak je to důležité. Lidé nad 35 let si cévy pravidelně čistí. Všichni to dělají. Proč to u nás neděláme? To je otázka.

- Existují nějaké zvláštní příznaky, které znamenají nárůst usazenin?

- Ano jistě. Mezi hlavní příznaky patří:

• Migréna
• Zhoršení paměti
• Chronická únava
• Nespavost
• Erektilní problémy
• Zhoršení zraku a sluchu
• Vysoký krevní tlak
• Dýchavičnost a angína
• Bledá kůže na nohou
• Bolest ve svalech a kloubech

Nicméně, i když nemáte žádný z těchto příznaků, měli byste po třicítce čistit své cévy alespoň každých 5 let. To vám umožní zůstat zdravé.

Usazeniny v cévách se ve skutečnosti velmi rychle hromadí, zejména u starších lidí. Nemusíte jíst hamburgery a hranolky třikrát denně, aby se cholesterol usazoval. Když jíte párek nebo míchaná vejce, do krevních cév se ukládá určité množství cholesterolu. Časem se cholesterol hromadí.

- Mohli byste nám prozradit své tajemství čištění cév?

- Až donedávna celý proces čištění krevních cév mi trval několik měsíců. Sbíral jsem si potřebné bylinky sám. Někdy jsem je koupil na místním trhu nebo si je objednal na internetu a pak jsem připravoval nálevy. Už to nedělám, protože moji kolegové z Kardiologického ústavu vytvořili velmi účinný a cenově dostupný přípravek na čištění cév. Jmenuje se Friocard. Je určen k normalizaci krevního tlaku a léčbě hypertenze, ale tato normalizace nastává v důsledku čištění cév. To je důvod, proč slouží k našemu účelu tak dokonale.

Dovolte mi také zdůraznit, že tento výrobek neobsahuje žádné chemikálie. Obsahuje pouze vysoce koncentrované rostlinné výtažky, které účinně podporují čištění cév. Má zdraví prospěšné složení, které představuje nulové zdravotní riziko.

Někteří z mých bývalých pacientů za mnou stále chodí pro radu. Tento přípravek je jediná věc, kterou jim doporučuji. Pomáhá všem a je to velmi účinné.

Internetová stránka Výzkumného ústavu pro kardiologii zveřejnila oficiální statistiky získané z klinických studií. Celkově se studie zúčastnilo přibližně 2 000 pacientů. Všichni absolvovali kúru Friocard.

Statistiky:

• Krevní tlak se vrátil do normálu po 1-2 dnech používání u 99% vyšetřovaných pacientů
• Srdeční rytmus byl normalizován u 97% vyšetřovaných pacientů
• Krevní cévy byly plně vyčištěny od usazenin u 99% vyšetřovaných pacientů
• Účinnost léčby chronických onemocnění se zvýšila u 99% vyšetřovaných pacientů
• Celkové zlepšení zdraví u 100% vyšetřovaných pacientů
• Nebyly pozorovány žádné vedlejší účinky u 100% vyšetřovaných pacientů

Pokud chcete, aby vaše cévy byly čisté a zdravé, doporučuji jednou za 1 až 2 roky absolvovat léčebnou kúru. Je to zvláště důležité pro starší lidi. Budete schopni výrazně zlepšit své zdraví a zpomalit proces stárnutí. Čisté krevní cévy jsou klíčem k dlouhému a zdravému životu.

Pokud už máte s touto kůrou zkušenosti, dejte nám vědět.

To musíte brát. Mnoho seniorů dostává kombinace léků, které jim škodí

Desatero pro aktivní seniory, aneb léto ještě nekončí

prázdniny pro školáky se pomalu ale jistě blíží ke svému konci. To ale neznamená, že se budeme loučit také s létem a vysokými, občas tropickými teplotami. Zvláště vnímavou skupinou jsou lidé v seniorském věku, u kterých v této době často dochází k nedostatečné výživě, mizivému příjmu tekutin a přehřátí organismu. Pokud jste si doposud neosvojili návyky, jak si léto užít naplno a přitom se nevystavit zdravotnímu riziku, tak Vám přinášíme pár rad, jak zbytek léta přežít bez újmy na zdraví.

1. Pijte, pijte, pijte
V horku je nutnost pravidelně pít ještě důležitější než obvykle. Pocit žízně, který je nejen u seniorů často snížen, totiž nemusí být vůbec znatelný, nutná je proto důslednost. Nejvhodnější je čistá voda ochucená citrónem nebo jiným ovocem, neslazené čaje a přírodní šťávy. Nápoje by neměly být příliš studené. Jsou sice příjemné, ale tělo pořádně matou. Příjem studených nápojů a potravin si tělo vyloží jako signál, že je v chladu a je nutno jej zahřát. Proto je lepší pít tekutiny spíše pokojové teploty, průběžně, po malých doušcích a alespoň 2-3 litry.

2. Jezte tak akorát - ani málo, ani moc

Kromě pravidelného pitného režimu je důležitá také strava. Někteří senioři bohužel nemají v letním období chuť k jídlu. Opatrní by měli být zvláště diabetici, kteří musí jíst pravidelně a v dostatečném množství. Pokud patříte mezi ty, které ani v horku apetit neopouští, vyhněte se těžkým, tučným a mastným jídlům. V letním období jsou nejvhodnější zeleninové a ovocné saláty, polévky, z masa poté ryby, nebo drůbež.

3. Vyberte si vhodné oblečení
Výběr oblečení je velmi důležitý, neboť nesprávný materiál zabraňuje odpařování potu. V horkých dnech je vhodné nosit pohodlný lehký oděv z  přírodního materiálu. Pokud plánujete strávit čas venku, vzdušná pokrývka hlavy by měla být samozřejmostí.

4. Nepřehánějte to s fyzickou aktivitou
Pokud nejste pravidelní sportovci, nepouštějte se během horkých dní do sportování nebo jiné výraznější fyzické aktivity. Sportování v horku je pro tělo velkou zátěží, velmi rychle může dojít k dehydrataci a přehřátí organismu. Pokud si nedokážete představit den bez své dávky sportu, pospěšte si s ní ráno nebo počkejte na večer, kdy bývá chladněji.

5. Dopřejte si odpolední siestu
Odpočinek je pro tělo velmi důležitý, zvláště v horkých a parných dnech. Proto, je-li to možné, si po obědě dopřejte krátkou siestu, během které organismus zregeneruje a nabere novou energii. Navíc se vyhnete nejsilnějšímu slunečnímu záření, které je v právě v poledne a časném odpoledni.

6. Chraňte se krémem s UV faktorem

Pokud vyrážíte ven, na sluníčko, nezapomeňte se namazat krémem s vysokým UV faktorem. Přípravky na opalování naneste cca 30 minut před opalováním, aby se snížilo riziko spálení pokožky na minimum. Opálení, případně spálení pokožky způsobuje UVB záření, UVA záření proniká hlouběji do kůže a má vliv na stárnutí pokožky. Nezapomeňte, že je důležité střídat pobyt na přímém slunci s pobytem ve stínu. Dostatek pití s sebou by měl být samozřejmostí.

7. Nezapomínejte na pauzy při jízdě v autě
Horko za volantem do značné míry ovlivňujte také naší psychiku, vyvolává stres a ohrožuje především řidiče, kteří mají problémy se srdcem. Pokud tedy vyrážíte autem na delší cesty, vyjeďte raději v brzkých ranních hodinách a naplánujte si pravidelné přestávky. Nezapomeňte si vzít s sebou dostatek tekutin (můžete zůstat na cestě v koloně), neboť jejich snížený příjem vede ke snížení pozornosti, prodloužení reakčního času, změnám v psychice, případně může vést až k rozvoji šokového stavu.

8. Doma větrejte, případně si nastavte správnou teplotu v bytě
Zůstat celý den v bytě za zavřenými okny se staženými žaluziemi není zrovna ideální. Větrání je zapotřebí, nejlépe hned z rána. Během dne je možné vytvářet malý průvan pomocí otevřených ventilací ve všech místnostech. Pokud máte doma klimatizaci, je nutné s ní zacházet opatrně. Nastavení teploty by mělo být takové, aby rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou nebyl větší než 5°C. Pokud by byl rozdíl vyšší, mohl by přechod ven způsobit teplotní šok, který je způsoben skokovou změnou teploty. Následkem pak může být lehké nachlazení, ale také angína.

9. Voda je přítel, vyzkoušejte vlažnou sprchu
Pokud je Vám horko nebo se necítíte dobře, namočte si na chvíli nohy do nádoby s chladnou vodou, tělo se ochladí. Vyzkoušet můžete také vlažnou sprchu. Doporučujeme začínat s teplejší vodou a postupně přecházet ke studenější. Začínejte vždy od chodidel a postupujete směrem nahoru. Nikdy si ale nedávejte ledovou sprchu, mohla by Vám způsobit teplotní šok.

10. Zůstaňte v kontaktu
Teplé počasí v kombinaci s nedostatkem pití, jídla a příliš vysokou aktivitou mohou způsobit bolesti hlavy, nevolnost, dezorientaci nebo mdloby. Proto je důležité, být vždy v kontaktu se svými blízkými. V případě potřeby neodkládejte přivolání pomoci, ať již z řad rodiny, přátel nebo profesionálních složek.

Které bylinky použít během vaření a které až před servírováním

Stárněte s grácií

Nejčastější důvod k depresím: ztráta partnera

"Neplatí to bohužel pro každého. Proto známe i mrzuté dědky a protivné stařeny. Deprese postihuje až patnáct procent starých lidí. Mnohé případy deprese ve vysokém věku však nezpůsobuje stárnutí, ale netečnost, bolest, vedlejší účinky léků, společenská izolace a zejména ztráta partnera. Máte-li však dost přátel, můžete se těmto zhoubným následkům vyhnout," vysvětluje. Každý si představuje, že poslední část svého života stráví příjemně. Cestováním, koníčky, klábosením s přáteli na pěkné zahradě, hrou s vnoučaty a podobně. Ovšem o tom, zda se nám to podaří, rozhoduje, jaký jsme vedli život před tím. Přesněji, jaký jsme k němu měli postoj.Zajímavý pokus v tomto směru dělali američtí vědci, kteří celý život zkoumali dvě stovky zdravých nadaných studentů z Harvardovy univerzity. Tým je sledoval na studiu, po něm, ve středním věku i ve stáří. Každých pět let podstupovali prohlídku, vyplňovali dotazníky, mluvili s psychology. Na projektu se střídali vědci dvou generací. Závěr studie je jasný: Ti, kteří byli ve dvaceti optimisticky naladěni, zůstali optimisty i ve stáří. Pesimisty daleko dříve postihly nemoci. Pěkné stáří měli ti, kteří byli schopni postoje k životu, který psychologové nazývají obrana. Prostě to, jak byli schopni se vypořádat s maléry. Takže paradoxně byli šťastnější a vyrovnanějí kupříkladu lidé, kteří jednou v životě zbankrotovali, prošli těžkou nemocí, zažili rozvody. Tyto negativní události na ně neměly vliv, protože se proti nim vnitřně dovedli bránit. Naopak jiní, jejichž život byl vpodstatě příjemnější a jednodušší, byli ve stáří mrzutí. Nadávali na politiku, na mladé, na všechno.

Kdy je líp? Po padesátce!

Všechny výzkumy na toto téma shnují poznatky v grafu, který vypadá jako písmeno U. Nazývají ho Mezinárodní křivkou nálady, která prý vyjadřuje, jak jsou spokojeni v různém věku obyvatelé Západní Evropy, Asie, Austrálie a Ameriky. A největší propad, tedy období, kdy se lidé cítí nejméně šťastni, je ve věku těsně před padesátkou. Takže, pokud se právě někdo v tomto období nachází, nezbývá mu nic jiného, než si optimisticky uvědomit, že už bude jenom lépe.

"Mladí lisé si obvykle spojují štěstí s budoucností," píše Ivo Toman ve své knize. "Pak hladina štěstí zvolna klesá. Dna dosahuje většinou mezi šestačtyřiceti a padesáti lety, kdy jsou silné pocity úzkosti a zklamání. Pak se křivka překvapivě opět zvedá. Starší lidé spojují štěstí většinou s klidem. Mnozí jsou pak v sedmdesáti, pokud jsou zdraví, stejně šťastni jako ve dvaceti."

Sedmdesátiletá Ilona z Opavy by tato slova mnohla podepsat, její životní příběh je jasnou ukázkou. "Když mi bylo osmačtyřicet, odešel můj manžel za jinou ženou a já se psychicky zhroutila," vypráví. "Děti se odstěhovaly a já měla pocit, že život končí. Navíc se mi v té době měnila postava, tloustla jsem, zhoršila se mi pleť i vlasy. Byla jsem stará otrávená paní. Pak jsem si našla novou práci, nové přátele, nové koníčky. Vypadám lépe než tehdy a vnitřně se cítím skvěle, lépe, než když jsem byla mladá. Dříve jsem se pořád s někým srovnávala, snažila se někomu vyhovět. Teď jím, co chci. Jezdím, kam chci. Oblékám si, co chci. Je mi jedno, co si kdo o mně myslí, protože si říkám, že o sedmdesátiletou bábu se už přece nikdo nezajímá. Krásný věk," vypráví se smíchem.

Podobné pocity popisuje i pětasedmdesátiletý Slavomír z Ostravy. "Mám pocit, že jsem se vnitřně uklidnil. Je mi jedno, jaké má soused auto či hodinky, dříve jsem si toho všímal. Byl jsem typ, který se žene za úspěchem a penězi, což v době socialismu obnášelo mnohé stresy a ústupky. Za mnoho věcí se teď stydím a vím, že už bych je nedělal. Jenže k tomuto nadhledu jsem došel až pozdě. Nelituju, ale jsem rád, že mám konečně jasno," vypráví.

Starší lidé jsou klidnější

Ivo Toman shrnuje důvody těchto pocitů jasně: Starší lidé jsou klidnější, protože už nemají velkou zodpovědnost. Naučili se poznat úmysly druhých, takže se umí vyhýbat hádkám a stresovým situacím. Snížili svá očekávání, přijali svá omezení. Navíc se s věkem snižuje to, jak jsou naše pocity intenzivní. Sedmdesátníci se už neumí bláznivě zamilovat jako ve dvaceti ani rozčílit kvůli úplné hlouposti. Nelítají v pocitech z extrému do extrému. A to všechno vede k pocitu štěstí.

Vzpomeňme si na to tedy pokaždé, když budeme slyšet o nepříjemnostech provázejících stárnutí.

Autor: Vratislava Hofmanová

Už vyhlížíme  lepší počasí a tak ti co mají zahrádku nebo alespoň terasu nebo balkón se těší,

 jak si budou moci začít ty svoje zvelebovat , pro užitek, ale také jen pro radost a krásu.

Elektrokola v posledních několika letech zažila obrovský boom. Velký test elektrokol 2020 vám pomůže vybrat si takový stroj, který bude přesně vyhovovat vašim představám. Vyberou si jak dámy, tak páni. Velkou pozornost jsme věnovali i radám a tipům, jak elektrické kolo správně vybrat.

Jak vybrat elektrokolo

Pokud se v říši elektrokol příliš nevyznáte, tato kategorie vás s celou problematikou podrobně seznámí. V jednotlivých kapitolkách si probereme vše důležité, co byste před nákupem kola na elektrický pohon měli vědět. Pokud nemíníte návod číst, právě pro vás je určen náš test elektrokol 2020 výše.

Stále se můžeme setkat s názorem, že je elektro kolo určeno spíše starším lidem nebo lidem se zhoršeným pohybovým aparátem. Tento názor je ale mylný. Na kvalitním elektrokole si může vyrazit i vrcholový sportovec. Kromě ekologického pohonu a tichého chodu je nespornou výhodou dlouhý dojezd, jehož pokoření by bylo pro mnohé z nás vlastními silami velmi náročné.Elektrokola v neposlední řadě nabízí vysokou míru komfortu. Pokud nemáte zrovna v plánu sportovat, elektromotoru stačí vypomoci třeba jen pozvolna. Na oslavu nebo návštěvu dorazíte svěží a bez propoceného trička. Elektrokola se ostatně nehodí pouze do města a na cestu do práce. Na takovém kole si můžete vyrazit i do pořádného terénu nebo na lesní cesty. Nejen to jsou důvody, proč si pořídit elektrokolo.Superlativů mají elektrokola mnoho. Samozřejmě ale existují i některé nevýhody. Mezi nejzásadnější patří nepochybně vyšší pořizovací cena. Zatímco běžné horské kolo koupíte za pár tisíc, u jejich elektronické obdoby tomu tak není. Přítomnost elektromotoru si navíc žádá vyšší péči než běžné pastorky, zejména v podobě pravidelného dobíjení. Zpravidla také počítejte s vyšší hmotností. Nemějte ale obavy, vše si nyní vysvětlíme.

Co elektrokolo vlastně je?

Jak funguje elektrokolo? Pod tímto pojmem si představte jízdní kolo, které je od toho klasického vybaveno elektromotorem (akcelerátorem), řídící jednotkou a baterií, která pohonu dodává energii. Tato baterie se během jízdy vybíjí, tudíž ji musíte pravidelně dobíjet – stejně jako to děláte třeba u svého telefonu.Pohonná jednotka zase pomáhá jezdci při šlapání. Takovou asistenci lze většinou úplně vypnout. Jízda na elektrokole bez zapnutého pohonu je ale podstatně náročnější, neboť musíme brát v úvahu vyšší hmotnost celé konstrukce.

Typy elektrokol

Úplně na začátku si promyslete, jaké elektrokolo si pořídíte, respektive jaký typ bude pro vás ten pravý. Trh je různými koly doslova obsypán, modely jsou ale naštěstí rozděleny do přehledných kategorií podle vhodnosti použití: městská, horská a krosová/trekingová. Některá jsou celoodpružená a skládací.

Na jednotlivých kategoriích není nutné hledat zakopaného psa. Elektrické kolo si vyberte přesně tak, jako klasické jízdní kolo. Pokud víte, že budete s elektrokolem pouze brázdit městské ulice za prací, horská varianta bude pro vás spíše nepraktická. Naopak jestliže milujete vítr ve vlasech a adrenalinovou jízdu plnou bláta a nezpevněných cest, volte bytelnější typ s řadou sportovních vychytávek.

Pokud se vám nechce číst, využijete níže uvedenou tabulku:

Městské elektrokolo

Elektrokolo do města je určeno především pro jízdu na silnicích a cyklostezkách. Určitě to ale neznamená, že by si neporadilo s prašnými cestami nebo lehčím terénem. Taková jízda ale nebude příliš komfortní. Městské elektrokolo je charakteristické nižším posezem, díky němuž se z kola snadno sesedá a nasedá. Má to svůj důvod – ve městě a ulicích často zastavujete, a tak by byl příliš vysoký sedánek na obtíž.Kromě pohodlného sedánku se můžete spolehnout na pestré vybavení, jako je přední a zadní světlo, blatníky, odrazky a kryt řetězu, který brání v ušpinění oděvu od oleje a nečistot. Výborný je dále úložný prostor pro nákup nebo tašku. Elektrokolo do města se pohodlně ovládá a na cesty v klidnějším tempu je určitě nejlepší volbou. Dojezd se pohybuje do nějakých 120 kilometrů. Samozřejmě ale záleží, jaký typ si vyberete.

Horské elektrokolo

Tento typ je konstrukčně uzpůsoben do náročného terénu. Ani tady samozřejmě neplatí, že se s horským elektrokolem nemůžete vypravit do města. Spotřeba energie bude ale zpravidla vyšší než u městské obdoby. Konstrukce je totiž bytelná, vzorky kol jsou zase hrubší. Při výběru terénního elektrokola dbejte na solidní odpružení, kvalitní brzdy a převodovku. Důležitá je i citlivost spouštění elektromotoru. Horská elektrokola patří mezi ta nejlepší. Na jejich ceně je to ostatně znát.

Krosové elektrokolo

Samostatnou kapitolku si zaslouží krosová elektrokola, kterým se říká také treková. Jejich hlavní předností je zejména univerzálnost použití. Krosové kolo se hodí jak do města, tak do lehčího terénu – prašné cesty a nezpevněné lesní cestičky. Tato kola mají užší pláště a mohou být vybavena světly, blatníky a nosičem. Treková kola jsou vynikající na výlety s rodinou nebo svižnější jízdu.

Skládací elektrokolo

Skládací elektrokola jsou přímo jako stvořená na cestu do práce, na nákupy nebo návštěvy k nedalekým přátelům. Skládací elektro kolo poznáte již na první pohled – má podstatně menší kola než jiné typy elektrokol a konstrukčně je mnohem menší. Jak již název napovídá, tato kola se dají snáze složit a vynést do patra nebo přendat do zavazadlového prostoru automobilu. Pokud hledáte elektrokolo pro důchodce, skládací varianta je tou pravou.Stále ale mějte na paměti, že ačkoliv jsou tato kola lehká, nepočítejte se zcela pohodlným transportem. Už zdolání patra vám dá zabrat, takže na to pamatujte. Dojezd skládacího elektrokola se pohybuje kolem 70 kilometrů. Není ale problém narazit na skládačku s dojezdem 120 kilometrů. Na dlouhé výlety ale nejsou tyto modely určeny.

Celoodpružené elektrokolo

Mezi nejdražší modely patří celoodpružená elektrokola. Konstrukčně jsou podobná klasickým horským elektrokolům, ovšem s tím rozdílem, že mají odpruženou také svoji zadní část. Vysoce pohodlné jízdní vlastnosti ocení hlavně nejnáročnější jezdci, kteří zdolávají neprostupný terén plný výmolů a nerovností. Mimo vyšší ceny je nutno pamatovat i na náročnější údržbu pístů.

Kdo bude na elektrokole jezdit

Trh s elektrokoly pamatoval skutečně na každého. Ke koupi jsou pánské, dámské, dětské nebo unisex varianty. Největší zastoupení mají modely pro pány, hned za nimi pak dámy. Podle označení se není při výběru stroje vyloženě nutné řídit. Každá varianta má ale své klady, které dané pohlaví jistě ocení.

• Pánské elektrokolo – Tato kola se vyznačují horní částí rámu, která je vedena rovně od řídítek po sedadlo. Zatímco pánům taková konstrukce vyhovuje, ženám v šatech nebo sukních může být tohle provedení na obtíž.
• Dámské elektrokolo – Kvůli pohodlné a bezpečné jízdě v šatech nebo sukni je rám (většinou) vedený rovnoběžně se spodním, čímž vzniká velký prostor kolem nohou. Pro pohodlnou jízdu mívají dámská elektrokola menší rozměry, užší řídítka a jiné drobné úpravy. Tuto verzi kola doporučujeme i pro seniory, kterým se bude na sedánek pohodlně nasedat.
• Dětské elektrokolo – Hodí se hlavně pro nejmenší děti. Některé modely nemají ani převodovku. Větší ratolesti ale již mají prakticky stejnou výbavu, jako verze pánská. Výjimkou není pohodlné odpružení a bohatá zásoba pastorků.

Velikost rámu

Při správném výběru elektrokola je vhodné věnovat pozornost velikosti rámu. Tenhle parametr bývá označován v palcích. Nejmenší rám se pohybuje kolem pouhých 13,5“, největší měří až 29“. Velikost rámu se odvíjí podle velikosti jezdce.

Zatímco se do terénu hodí rámy vyšší, nižší konstrukce přijde vhod ve městě, kde často sesedáme a zastavujeme. Níže jsme sepsali přehlednou tabulku s výškou postavy a výškou rámu kola. Berte ale v úvahu, že se některé míry mohou u různých kol mírně lišit.

Velikost rámu podle výšky – dospělí

Kvalita rámu a nosnost

Hliník nebo karbon?

Levnější varianty mají rám převážně z hliníku. Hliník vyniká slušnou tuhostí, ovšem zároveň je poměrně těžký. Dražší modely mívají rám z karbonu, který je velmi lehký. Karbon je na druhou stranu dosti křehký – nesvědčí mu nárazy (může prasknout a těžko se opravuje). Před finální koupí elektrokola je dobré alespoň vizuálně prohlédnout tuhost a provedení nejvíce namáhaných částí. Právě na těchto místech hrozí největší riziko opotřebení.

Unese mě elektrokolo?

Maximální nosnost udává, kolik toho daný model uveze. Kromě vaší hmotnosti pamatujte i na případná zavazadla nebo doplňky. Pokud je to možné, snažte doporučenou nosnost nepřekračovat. V opačném případě hrozí rychlejší opotřebení součástek. Většina elektrokol uveze až 120 kilogramů. Existují ovšem i modely s podstatně vyšším parametrem. Pokud nemáte viditelnou nadváhu, nosnost de facto řešit nemusíte.

Výkon motoru

Motor pro elektro kolo plní zásadní roli. Čím vyšší výkon motor má, tím bude elektrokolo silnější a rychlejší. V České republice nicméně platí zákon, který omezuje maximální výkon motoru u elektrokol na 250 wattů. Pokud si koupíte motor silnější, než je uvedená hodnota, budete si muset kolo registrovat jako elektrický motocykl. To s sebou nese spoustu starostí a samozřejmě i nutnost vlastnit patřičné řidičské oprávnění.Někteří výrobci danou problematiku „vyřešili“ v podobě speciálních režimů. Motor je během jízdy omezován na max. 250 wattů, ovšem v případě potřeby lze výkon jedním tlačítkem navýšit. Takovou možnost využijete mimo civilizaci, třeba někde v lese nebo louce. Je ovšem k diskusi, co se stane, když s výkonnějším elektrokolem způsobíte dopravní nehodu. Vypnutí vyššího výkonu budete zřejmě jen těžko dokazovat. Takto výkonné ekolo ale nemá na silnici co dělat.

Umístění pohonu

Elektrokolo pohání elektrický motor, jehož umístění se může kolo od kola lišit. Existuje elektrokolo se středovým pohonem, ale také s motorem umístěným v zadním kole nebo na předním kole. Obecně neexistuje nejlepší varianta výběru. Každá má své přednosti a nevýhody.

Spíše popřemýšlejte, jaký styl jízdy vám vyhovuje a v jakém prostředí se budete s kolem nejčastěji pohybovat. Pokud míříte často do terénu, raději volte zadní nebo středový pohon. Do města zase není problém volit pohon na předním kole. V zásadě ale můžeme říct, že při troše opatrnosti není nutné nad výběrem pohonu nějak dlouze přemýšlet (platí pro běžné uživatele).

Pohon ve středu kola – středový pohon

Elektrokolo se středovým motorem se může zdát jako nejlepší řešení. A skutečně, má řadu kladných rysů. Tyto motory dokáží tiše a plynule dávkovat výkon a potěší krátkou reakční dobou. Při správném seřízení je středový pohon úspornější a tím pádem ujedete delší vzdálenost. V neposlední řadě je zachována jednoduchá výměna předního i zadního kola.

Nevýhodou elektrokol se středovým motorem je častokrát vyšší pořizovací cena. Také seřízení je náročnější a životnost řetězu se zkracuje. Dle typu kola také hrozí možný odpor soukolí motoru při jízdě bez asistence motoru.

Pohon v zadním kole – nábojový motor

Jestliže patříte mezi rekreační a nenáročné jezdce, kteří cílí na pohodovou jízdu s minimální námahou, pak volte pohon v zadním kole. Tato forma je vysoce efektivní a zřejmě i nejméně náročná na fyzickou sílu jezdce. Největší nevýhodou je složitější výměna pláště, která trvá o něco déle, než je tomu v případě pohonu umístěného ve střední části kola.

Pohon v předním kole – nábojový motor

Mezi největší přednosti tohoto typu pohonu je rovnoměrné rozložeností hmotností. Motor vpředu vyvažuje hmotnost akumulátoru, který bývá nejčastěji umístěn kousek za sedadlem. Těžiště tedy zůstává dobře zachováno, což je pro komfortní jízdu samozřejmě důležité. Mezi největší negativum se často uvádí možnost prokluzování předního kola, hlavně na kluzkém nebo nerovném terénu. Přední kolo je logicky těžší, tudíž bude i „nadhazování“ o něco pracnější.

Stupně asistence

Každé kolo nabízí několik úrovní asistence (zpravidla 3, 5 nebo 7). Dle výběru se odvíjí síla asistence, jakou vám bude elektromotor při jízdě vypomáhat. Některé typy nabízí módů méně, jiné více. Zejména záleží na kvalitě elektromotoru a finální ceně elektrokola.

• Konstantní asistence – Motor vám pomáhá stále stejnou silou nebo vůbec.
• Progresivní asistence – Motor se přizpůsobuje tomu, jak moc šlapete. Čím více, tím bude asistence vyšší.

Baterie na elektrokolo

Baterie je jednou z nejdůležitějších věcí elektrokola. Jedná se o kompaktní jednotku pro ukládání energie, která se skládá z mnoha článků, jež jsou sestaveny do jednoho velkého celku. U baterií pro elektrokolo hraje roli spousta prvků. Nejdůležitější je kapacita baterie, která se udává ve Wh nebo Ah. Na trhu jsou kola s baterií od 210 Wh až do 700 Wh a více. Nám ale vystačí vědět, že čím vyšší kapacitu baterie má, tím bude dojezd našeho kola delší. O dojezdu si více povíme v následující kapitole.

Zpět k problematice baterií. V současné době na trhu dominují lithiové. Můžete se také setkat s rozdílným umístěním. Baterie může být upevněna na rámu kola, na sedlové tyči nebo dokonce na nosiči. Podle toho, jak se budete k baterii pro elektrokolo chovat, tak dlouho vám vydrží. Níže si uvedeme několik ověřených rad, které životnost baterie prodlužují. Každá baterie na elektrokolo má totiž svoji životnost: například 1 000 cyklů. Dodržováním několika jednoduchých zásad můžete koupi náhradní baterie pro elektro kolo oddálit.

• Formátování baterie – Jednou za rok je vhodné baterii zcela vybít. Zároveň ale neplatí mýtus, že byste po koupi nového elektrokola měli baterii nechat opakovaně vybít na samé minimum.
• Nenechávejte baterii vybitou – Pro životnost baterie je vůbec nejhorší situace, kdy ji ponecháte delší dobu vybitou nebo jen částečně nabitou. V takovém případě dochází k oxidaci, která kapacitu a životnost baterie snižuje. Pokud kolo na delší dobu odstavíte, nezapomínejte baterii jednou za čas nabít – ideálně jednou za 2 až 3 měsíce.
• Používejte baterii – Čím častěji se baterie používá, tedy nabíjí a vybíjí, tím se bude její životnost zvyšovat. Je to proti přírodě, ale je tomu opravdu tak.
• Často nabíjejte – Nejlepší je, když baterii po každé jízdě nabijete na její maximální kapacitu. Po dojezdu nechte baterii chvíli odpočinout, aby vychladla a spěšným nabíjením se zbytečně nezatěžovala.
• Pozor na teploty – Výkon a životnost baterií elektrokol výrazně snižují vysoké nebo nízké teploty. Snažte se baterii nevystavovat teplotám nižším než je 0 stupňů Celsia a vyšším než je 30 stupňů Celsia. Při zastávce na občerstvení zbytečně nenechávejte kolo/baterii na přímém slunci.
• Záruka – Záruční doba je zákonem stanovena na 2 roky. Baterie ale mají svá omezení, tedy životnost. Někteří prodejci garantují záruku do 1 000 cyklů, u jiných tomu může být jinak. I na tohle si dávejte pozor.

Pro zajímavost doplňme, že některé baterie mají USB konektor, s jehož pomocí není problém dobít například smartphone, tablet, navigaci a jinou elektroniku.

Kde dobít elektrokolo

Ke každému ohaři výrobce přibaluje také nabíječku na elektrokolo. Některé se od sebe mohou lišit svým výkonem a provedením. Doba dobíjení se u většiny kol pohybuje kolem 3-4 hodin. Logicky záleží na tom, jak moc bude nabíjená baterie vybitá. Pokud vás zajímá, kde můžete vaše elektrokolo nabít, v ČR existuje takových míst spousta. Takovou službu volitelně nabízejí například ubytovací a stravovací zařízení, kempy a turistické cíle s certifikací Cyklisté vítáni. Poznáte je podle následujícího loga:

Mrkněte na mapu s volným přístupem k elektrické zásuvce. Nezapomeňte si s sebou přibalit vlastní nabíječku na elektrokolo.

Dojezd elektrokola

Jako budoucí majitel elektrokola vás bude jistě zajímat, jakou vzdálenost s novým strojem ujedete. Reálný dojezd elektro kola se může jeden od druhého podstatně lišit. Na dojezdu má hlavní zásluhu kapacita baterie. Čím vyšší kapacitu baterie vlastní, tím delší trasu na vašem kole zdoláte. Tohle nepsané pravidlo berte ale s rezervou. Velmi záleží na tom, jakým způsobem budete na kole jezdit, jakou rychlostí, jakým terénem, kolik vážíte a tak dále. Reálný dojezd ovlivňuje mnoho proměnných faktorů.

Záleží také na výrobci, jak „fér“ bude vůči zákazníkům. Je totiž velký rozdíl, zda prezentuje teoretický dojezd vycházející z laboratorních podmínek, nebo udává dojezd odpovídající realitě.

„Reálný dojezd ovlivňuje mnoho  faktorů.“

Kapacitu baterie samozřejmě jen těžko navýšíte. Na druhou stranu je skvělé, že finální výdrž můžete prodloužit správným používáním kola. Snažte se co nejméně zastavovat a rozjíždět, zbytečně kolo nezatěžovat nákladem, kola by měla být očištěná, umytá, řetěz namazaný a tak dále.

Dojezd elektrokola se nejčastěji pohybuje od 60 až do 120 kilometrů. Existují  některé výjimky, většinou se ale jedná o marketingový prodejní tah, který nemá s realitou příliš společného. Takže na to pamatujte a nenechte se napálit nebo obelhat nepoctivými prodejci.

Vlivy na dojezd elektrokola v bodech:

• Kapacita baterie
• Typ motoru a výkon
• Hmotnost jezdce a náklad
• Terén a vnější podmínky (vítr, déšť…)
• Stupeň asistence elektropohonu
• Zapojení síly jezdce

Elektrokolo s rekuperací

Slovo rekuperace je nám dobře známo například z automobilového průmyslu, kde jej využívají elektromobily. Rekuperace funguje na principu zpětného využívání pohybové energie, která se přemění v energii elektrickou. U elektrokol takové motory sice existují, ovšem vývojáři se stále potýkají se zásadním problémem. Elektrokola jsou totiž – v porovnání s automobily – výrazně lehčí, a tak se správnou rekuperací může celkový dojezd zvýšit v jednotkách několika málo procent.

Rekuperaci mohou nejvíce využít například sportovní jezdci, kteří se věnují sjíždění ostrých kopců. Energii z baterie nejprve spotřebují výšlapem takového kopce, přičemž během sjíždění si baterii o nějaké to procento zase dobijí. Rekuperace se rovněž hodí jako efektivní alternativa brzd. Elektrokola s rekuperací jsou ale stále spíše řekněme „neefektivní raritou“. Najít elektrokolo s efektivním dobíjením za jízdy je tedy zatím spíše nemožné.

Ovládací panel

Důležitý element elektrokola představuje ovládací panel. Právě na něm můžete kontrolovat ujetou vzdálenost, rychlost, aktuální asistenční mód a zbývající kapacitu baterie. Podle použití kola se odvíjí také tento panel. Zatímco u trekového elektrokola je vhodné mít zobrazenu velkými písmy aktuální rychlost, v terénu vám bude rychlost spíše k ničemu.

Ovládací panel může být buď zcela prostý a bez displeje, nebo naopak propracovaný do posledního detailu a v hezkých barvách. U dražších modelů můžete narazit i na podsvícené displeje s přehlednými údaji. Věřte, že díky takovému komfortu se vám pojede podstatně lépe. Výběr funkcí probíhá v dnešní době hlavně prostřednictvím tlačítek nebo páček. Elektrokolo s plynem tedy budete hledat marně. Má to svůj důvod – držení plynu je namáhavé a po delší době otravné.

Kvalita komponentů

Určitě se i pověnujte kvalitě použitých komponentů. O pohodlí se stará hlavně odpružení. Standardem každého horského kola by měla být odpružená vidlice, která snadno absorbuje nárazy a prohlubně.

Tlumení podpořte také kvalitním cyklistickým oblečením. Gelové rukavice na kolo zvýší jízdní komfort. Pro delší trasy je pak skvělá převodovka, jež šetří energii. Skvělá je třeba když se baterie vybije nebo pokud chcete šlapat sami a bez asistence.

Po očku se podívejte také na sedlo a brzdy. Zatímco do města vystačí varianta klasická, do terénu a ostrých sjezdů jsou vhodnější brzy kotoučové. Není to samozřejmě vyloženě nutné, ale myslete na bezpečnost svoji a okolních jezdců a chodců. Základní brzdy po namočení ráfku téměř nebrzdí…

Údržba a servis

Stejně jako se staráte o své tělo nebo vozidlo, podobnou péči věnujte i vašemu elektrokolu. V prvé řadě se zaměřte na kontrolu funkčnosti brzd, nahuštění pneumatik a dotažení všech dílů. Nezapomínejte ani na pravidelné mazání řetězu a ložisek. Jedině tak bude jízda plynulá a spotřeba energie konstantní.

Jednou za čas se vyplatí svěřit kolo odbornému servisu, kde se na něj podívá vyškolený personál. Ideálně každý rok po sezóně. I když vám tyto řádky neprozradily nic nového, spíše vám radíme, abyste servis nezanedbávali a zbytečně neodkládali. Uvidíte, že se vám na kole pojede mnohem lépe než sousedovi, který údržbu zanedbává.

Dražší nebo levnější elektrokolo?

Konečný výběr je samozřejmě zcela na vás. Berte však v potaz skutečnost, že hodně nízká pořizovací cena kola se výrazně promítne do mnoha výstupních parametrů. V prvé řadě bude takové kolo hodně těžké, což se nepříznivě projeví během jízdy a při transportu. Také použitý motor nebude kvalitní a konečná životnost nebude ani nijak dlouhá. Asistence pohonu zase nebude plynulá, ale spíše žádná nebo naopak maximální. V neposlední řadě oželíte výbavu a kvalitu jednotlivých komponentů. Samostatnou stránkou jsou také baterie, jejichž výdrž bude určitě nízká.

Drahá kola zase nabízí všechny benefity, které jejich levnější odnože nabídnout logicky nemohou. Mimo špičkového provedení je řeč o pohonu, jehož asistenční výpomoc je pozvolná a dle potřeby jezdce. Také výdrž a kapacita baterie výrazně navýší, což stejně platí o celkovém zážitku z jízdy.

Přestavba na elektrokolo

Pokud máte své oblíbené jízdní kolo a toužíte po elektrickém kole, koupě zcela nového modelu nemusí být vyloženě nutná. Existuje totiž možnost přestavby kola na elektrokolo, kterou lze provést pomocí tzv. speciální přestavbové sady nebo setu na elektrokolo. Takže jak vyrobit elektrokolo a jak taková přestavba na elektrokolo vlastně probíhá? Stačí si v obchodě vybrat vhodný set na elektrokolo a poté se pustit do práce. Přestavbu kola doporučujeme například ženám, které nestíhají svým partnerům nebo dětem. Vhod přijdou také seniorům nebo osobám s horším zdravotním stavem.

Mezi nesporné výhody domácí výroby je samozřejmě ušetření peněz, které byste jinak museli vynaložit na koupi nového stroje. Prodávané kity jsou navíc velmi variabilní, takže si můžete vybrat přesně to, co se vám bude líbit a co bude na konstrukci vašeho kola nejlépe pasovat. Umístění páček nebo ovládacího panelu si nakonec dáte na takové místo, kde se vám budou nejlépe ovládat.

Hodí se přestavba pro mé kolo?

Ze zkušenosti víme, že lze přestavbu na elektrokolo aplikovat na jakýkoliv druh kola včetně koloběžky. V zásadě bychom se ale drželi toho, aby dané kolo nebylo příliš staré a levné. Instalace drahé sady pro elektrokolo by byla spíše kontraproduktivní a užitek nikde. Podobná rada platí také u hodně drahých kol, která jsou plní speciálních dílů a součástek. Taková přestavba by byla hodně pracná a výsledek spíše nejistý.

Přestavba je skvělá i svojí variabilitou. Z běžného kola si sestavíte například chopper nebo tříkolku. Iniciativě se mezi vlastně nekladou. Máte možnost pustit svoji kreativitu z uzdy. Nebo nám sami řekněte, jaké elektro kolo máte nebo jaké doporučujete a proč. Neomezený prostor máte v komentářích níže.

Co je sada na elektrokolo a kde ji koupit?

Set na elektrokolo zahrnuje veškeré díly, které jsou pro elektrifikaci běžného kola důležité. Mezi nezbytnými komponenty najdete kromě motoru baterii, páčky, dráty a další součástky. Instalaci si můžete provést sami nebo o ni požádat zkušený servis. Sadu na elektrokolo koupíte v prodejnách elektrokol. Cena takových setů se pohybuje zhruba od 5 000 Kč – konečná finanční výše se může vyšplhat až na několikanásobek. Přestavbové sady na elektrokolo se mimo ceny rozlišují výkonem.

Zvládnu přestavbu na elektrokolo sám?

Odpověď do jisté míry závisí na vaší šikovnosti a zkušenostech. V zásadě jsou ale tyto sety nachystány tak, aby jejich instalaci zvládl i méně zdatný člověk. Během montování se ale můžete setkat s mnoha problémy, s nimiž jste dopředu nepočítali. Ne každé kolo je pro uchycení páček, drátů, baterie a pohonu vhodné a připravené. Pak jsou žádoucí drobné úpravy a popřípadě i další doplňky, které ale doma nemusí mít každý.

Záleží na vás, zda se do přestavby pustíte sami nebo dáte přednost odborným pracovníkům. Berte rovněž v potaz i fakt, že vám po předělání kola na elektrokolo daný servis na své dílo garantuje zákonnou záruku.

Rouškomluva: Co o vás vypovídá barva nebo vzor vaší roušky?

Spolu s postupující epidemií koronaviru a karanténou se roušky staly nejen každodenní nutností, ale mnoho lidí je pojalo i jako módní doplněk. Věděli jste, že barva vaší roušky na vás může ledacos prozradit?

Kvůli fatálnímu nedostatku roušek se do jejich šití pustilo nejen celé Česko, ochranné roušky se už šijí i v zahraničí. Dokonce se do jejich výroby pustily i mnohé módní návrhářky a z roušek se tak rázem stal doplněk, který by měl plnit nejen svou ochrannou funkci, ale splňovat i určité estetické nároky. Krásným příkladem, jak se dá rouška nosit opravdu elegantně, může být slovenská prezidentka, paní Zuzana Čaputová, která má v zásobě několik roušek a vybírá je tak, aby je mohla dokonale sladit se svým oblečením.

 Vraťme se ale ke klasickým bavlněným rouškám, které si spousta z nás šije doma, většinou z toho, co najdeme ve skříni. Barva, případně vzor roušky totiž o svém nositeli ledacos vypovídá. Jakou nosíte vy?

Bílá barva symbolizuje čistotu, nevinnost, ctnost. Často ji nosí lidé, kteří jsou velmi pečliví, ti, kteří chtějí mít svůj život perfektní, harmonický a bez jakýchkoli nedokonalostí.

Červená barva je barvou dominance, moci, ale i sexuality. Ukazuje na člověka extrovertního, sebevědomého, plného energie, který cítí potřebu prosadit se a neváhá riskovat. Chce žít svůj život naplno.

Zelená barva uklidňuje, zvyšuje sebevědomí, může poukazovat na vaši vnitřní sílu, houževnatost a vytrvalost. Takový člověk potřebuje cítit pevnou půdu pod nohama, cítit se bezpečně ve svých vztazích, mít jistotu v práci. Pokud nosíte jasně zelenou roušku, nejspíš chcete, aby to působilo neformálně a také sportovně.

Modrá barva je barvou klidu, ukazuje na to, že jste loajální, důvěryhodný a empatický člověk. Vědecké studie také prokázaly, že lidé, kteří se obklopují modrou barvou, mají s největší pravděpodobností velmi tvůrčí myšlení. A také jsou schopni dělat víc věcí najednou.

Růžová rouška.Tato barva ukazuje ostatním, že jste pozitivní, přátelský člověk, který se těší dobrému zdraví. Ukazuje ale i na určitou nezralost, naivitu a dětinskost.

Černá barva může symbolizovat mnoho osobnostních rysů. Může jít o člověka s velkým smyslem pro eleganci, autoritativního, sofistikovaného, tajemného, toužícího nebýt vidět nebo také všechno negovat.

Fialová barva naznačuje, že jste kreativní a výrazný člověk s originálními nápady, možná i věřící v nadpřirozené síly. Někdy ale fialová barva vyjadřuje i nevyzrálost a emocionální nestabilitu.

Oranžovou barvu mají v oblibě lidé odvážní, šťastní, úspěšní, plní nadšení.

Žlutá barva vyjadřuje uvolněnost a spontánnost. Lidé, kteří ji mají v oblibě, se dívají do budoucnosti a touží nechat za sebou problémy, které je trápí. Ale nenechte se mýlit,  nejsou to žádní "sluníčkáři". Bývají to chytří a zábavní lidé, kteří se nebojí ukázat, jací opravdu jsou.

Hnědá rouška.Tito lidé potřebují cítit jistotu, být spojeni se zemí, zapustit kořeny. Snaží se také vyhýbat situacím, které jsou jim nepříjemné.

Šedá barva je neutrální, člověk, který ji nosí, je taková šedá myš. V ničem se nechce příliš angažovat, o nic příliš neusiluje, je opatrný, nejistý, chybí mu vášeň.

Rouška s puntíky.Pro vás je svět jako hriště, dobře víte, že ani v dospělosti nemůžeme jen pracovat, ale je v pořádku si také hrát. Jste velmi přátelští a váš stále pozitivní přístup dělá i nudnou práci příjemnější. Už vám někdy někdo řekl, že jste roztomilý člověk?

Pruhovaná rouška.Obrazně řečeno, věci jsou pro vás buď černé nebo bílé, neexistuje nic mezi tím. Máte jedinečnou schopnost svůj život pečlivě dělit, nemíchat práci s odpočinkem a zábavou. Možná jste vynikající plánovač a váš strategický životní styl udržuje věci v rovnováze přesně podle vašich představ.

Rouška s květinovým vzorem.Vy jste romantická duše, možná i idealista, snílek. Máte dar vidět dobré věci tam, kde je ostatní nevidí.

Rouška s tygřím vzorem .Ve vás dříme zvíře. Jste patrně dost dominantní, potřebujete udávat směr a být v centru pozornosti.

Upnutá trička na ramínka, která odhalují povadlou kůži na pažích a špeky na břichu. Zářivé barvy, nápisy, obrázky. Všechno je pestré, lesklé, stejné jako si kupují dvacetileté nebo třicetileté ženy. Vyznavačky tohoto stylu mají jasno: Jsme sice ve věku, kdy bývaly ženy dříve považovány za staré babičky, ale dnešní doba je jiná a klidně si můžeme dovolit vše, co se právě objevilo v obchodních řetězcích s rychloobrátkovou módou.

Béžová nebo vínová barva, často nenápadné květinové vzory. Všechno je volné, plandavé, co nejvíce zahalující postavu. Nositelka vypadá jako v beztvarém pytli. Protože se přece nehodí ukazovat povadlé paže, nohy nebo, nedej Bože, mít výstřih odhalující část ňader. Takto uvažují ženy ve věku kolem padesátky a výše, které naopak zastávají názor, že by se stárnoucí žena měla co nejvíce zahalovat a nevyčnívat z davu. Dámy z první skupiny mají poněkud moc vysoké sebevědomí. Dámy ze skupiny druhé ho mají poněkud nízké. Jak už to bývá, nejlépe je na tom ten, kdo umí najít takzvanou zlatou střední cestu. Platí to v mnoha oblastech života, ale v oblasti módy pro zralé ženy to platí dvojnásob.

Najít ideální cestu je přitom snadné. Módní návrháři a stylisté se shodují, že stačí znát několik základních pravidel, mít trochu zdravé sebekritiky, trochu zdravého sebevědomí, nepodléhat radám kamarádek, neinspirovat se u sousedek. Lepší je nechat si poradit u odborníků, okukovat outfity v luxusních zahraničích časopisech a hledat na internetu snímky úspěšných a uznávaných zahraničních celebrit v letech. Je řeč o zralých ženách po čtyřicítce, které bývají řazeny mezi dobře oblékané. Příkladem jsou třeba herečky Judi Dench, Cameron Diaz, Demi Moore, Jane Fonda. Nebo bývalá modelka Ines de la Fresange. Nebo třeba uznávaná architektka Eva Jiřičná. Té se blíží osmdesátka, ale když má oblečené černé kalhoty a černou koženou bundu, vypadá mladistvě a zároveň ne směšně. Protože její styl je přesně ukázkou toho, jak dáma může vypadat šik i ve věku hodně vysokém. 

Upnuté a volné.
Jedna z důležitých zásad zní, že zatímco vrchní část oblečení je volná a splývavá, dolní by měla být přiléhavá. Příklad? Volná košile a úzké kalhoty cigaretového střihu. Nebo naopak. Volné splývavé kalhoty a k nim přiléhavý top. A k tomu je třeba zapojit už dříve zmíněnou dávku sebevědomí a sebekritiky. Jestliže žena ví, že její nohy vypadají i v šedesáti dobře, proč je zahalovat do volných plandavých sukní či kalhot. Jestliže naopak ví, že má pěkná ňadra, proč je zakrývat do jakéhosi pytle? Stylistka Charly Krapp, autorka knihy Jak zhubnout bez diety, tvrdí, že oblečením se dají nedostatky, které přišly s věkem, tak skvěle zamaskovat, že oblečením může nositelka opticky ubrat nebo přidat minimálně pět kilogramů. Ovšem jestliže se někdo oblékne do úzkého trička a přiléhavých kalhot, po šedesátce si tím nikdy nepomůže. I kdyby dotyčné dámě partner a všechny kamarádky říkaly, že si to může dovolit, v tom věku to už nikdy nepůsobí sexy. Působí to jako zpráva: Chtěla bych být věčně mladý diblík. Ale když bude mít dáma na této přiléhavé sestavě oblečené kvalitní volné sako, povznese svůj outfit do kategorie: Už mi není dvacet, ale to neznamená, že nemůžu vypadat skvěle.

Kouzla s výstřihem.
Mnoho starších dam má mindrák z toho, že v horní části těla zmohutněly. Mají povislou bradu, silný krk, na něm vrásky. Jejich dříve plná prsa povadla. A tak se snaží halit až ke krku, omotávat se různými podivnými květovanými šátky. Nesmysl. Mnohem lepší je vzít si volnou košili, odvážně odepnout pár knoflíčků nebo zvolit výstřih do véčka. To horní část postavy opticky prodlouží, zúží. Podmínkou je kvalitní padnoucí podprsenka. Jednou z největších záhad totiž je, proč ženy vyššího věku často přestávají investovat do padnoucího spodního prádla a místo toho, aby prsa podepřely a zpevnily, nechají si je viset na břichu. Mnohdy totiž tím, že se snažíme nějaký takzvaný nedostatek zakrýt, na něj paradoxně ještě více upozorníme. Klasická jednoduchá košile a pod ní kvalitní podprsenka, která ňadra nerozplácne, ale podepře, je kombinace, která udělá dobrou postavu  i hodně silné ženě vysokého věku.

Na silná lýtka boty do špičky.
Jistě, nemáme na mysli lodičky na jehlách, ve kterých jsme tančily ve dvaceti. Ale balerína nebo pohodlná bota na  klínku vždy vypadá lépe, když má špičku co nejužší, než když je kulatá nebo hranatá. A totální peklo je sukně pod kolena a kotníčková bota. Tato kombinace, která zkrátí nohy, zkazí postavu i dvacetiletým vyzáblým dvoumetrovým modelkám, natož starším dámám. Tak proč právě toto mnohé tak rády nosí? Záhada. A neříkejme, prosím, že bota se do špičky není pohodlná. Je, jen je třeba popátrat, prozkoušet. Za ten výsledek to stojí.

Velkému zadku sluší džíny.
Ne, není to chyba tisku. Autorka knihy Jak zhubnout bez diety a řada dalších stylistů tvrdí, že právě majitelky většího pozadí jsou ideálními adeptkami na nošení džínů, přestože se jich právě ony často bojí. Jenže tmavé přiléhavé džíny mnohdy postavu právě vytvarují a zadek se v nich opticky zmenší. Jen pozor na výrazné zadní kapsy a ozdoby, ty by přitáhly pozornost tam, kam nechceme. Ale celkově shrnuto, platí, že tmavé džíny a bílá košile je kombinace, která sluší dvacetiletým hubeňourkám stejně jako sedmdesátiletým boubelkám. Jen najít ten správný decentní střih.

Co není hezké, to se neukazuje.
Ruce jsou část těla, kde se věk nejvíce projevuje. Jen si všimněme těch různých přebotoxovaných uměle působících žen. Zatímco tvářička je napnutá jako broskvička, na pažích kůže plandá a je samý ďolíček. Od určitého věku bychom prostě měly zapomenout na trička na ramínka nebo na hodně krátké rukávky. Naopak skvěle vypadají košile se zahrnutým rukávem, trika či svetříky s rukávem tříčtvrtečním, volným, splývavým. Kdo má ruce hubené, může na nich podle stylistů nosit výrazné šperky klidně i ve stovce. Naopak ženy, které mají ruce silné, by měly na řady chrastících náramků zapomenout. Platí totiž, že na to, co nepovažujeme za výstavní, bychom neměli upozorňovat. Jistě, vždy se najde spousta žen, které řeknou, že podobná pravidla jsou na draka a je jen na každé z nich, co jí vyhovuje, v čem se cítí dobře. Ano, pokud jsou spokojené, je to ideální.

Faktem je, že většina těch žen, které tvrdí, že spokojené jsou, ve skutečnosti doma tráví spoustu hodin před zrcadlem a nakonec, ať si koupí cokoli, necítí se v tom úplně skvěle. Je to proto, že si odmítají připustit, že v módě stejně jako v jiných oblastech života prostě platí léty osvědčená pravidla a jako stylisté se živí lidé, kteří je znají a umějí je uplatnit v praxi. A dobře oblečená žena se zpravidla nebrání jejich názorům a radám.

Fotogalerie

Slevové desatero. Jakou módu nakoupit?

Nápis slevy se na člověka nyní valí ze všech stran. Zejména obchody s oblečením a obuví jsou v létě zavaleny zlevněným neprodaným zbožím. Jsou to šunty v nevhodných velikostech a mizerné kvalitě, které nikdo nechtěl? Nebo se právě teď dají koupit skvosty za hubičku, které nám poslouží řadu let?

Kalhoty pro každý věk

Úzké nebo široké? Dlouhé nebo tříčtvrteční? Zásadně tmavé nebo světlé, ba dokonce bílé? Tyto otázky si ženy často kladou při výběru kalhot. A čím je dáma starší, tím méně odvahy při výběru mívá.

Jednoduchý, nenápadný? Nebo výrazný, poutající pozornost? Každá žena preferuje jiný způsob zdobení a je to dobře. Právě šperk totiž vypovídá hodně o tom, jaká jeho nositelka je.

 

Ležérní móda pro každý věk

Konec s řečmi typu: To se už v mém věku nehodí. A také s větami: Na to nemám postavu. Existuje styl oblečení, který sluší mladým i starým, hubeňourkám i baculkám. Chce to jen trochu odvahy vybočit ze stereotypu. Léto je pro to ideální čas.

Vratislava Hofmanová, redakce

Enkaustika (z řečtiny) je malířská technika starověkého antického původu, při níž se užívalo barviv třených se zvlášť připraveným voskem. Po dokončení se tato vosková malba horkem spojovala a vpalovala k podkladu, byla napojena voskem, enkaustována. Vosk se po prvním zahřátí poškodil.

Enkaustická malba, známá též jako malování horkým voskem, využívá horký včelí vosk, do kterého byl přidán barevný pigment. Tato tekutá pasta je poté aplikována na povrch — obvykle upravené dřevo, případně plátno, leštěný papír, nebo další často používané materiály. Nejjednodušší enkaustické směsi mohou být vyrobeny přidáním pigmentu do včelího vosku, ale jsou zde i některé další použitelné postupy — některé obsahují jiné druhy vosků, damarovou pryskyřici, lněný olej, nebo další přísady. Čistý práškový pigment se dá koupit a použít, ale některé směsi používají olejové barvy nebo jiné formy pigmentu.

Kovové nástroje a speciální kartáče mohou být použity k úpravě malby před tím, než se ochladí, nebo mohou být použity vyhřívané kovové nástroje k manipulaci s vychladlým voskem. Dnes umělcům umožňují nástroje jako horké lampy, horkovzdušné pistole a jiné způsoby použití tepla prodloužit čas, které umožní pracovat s materiálem. Protože vosk je používán jako pojivo pigmentu, enkaustika může být stejně tvarovaná, jako malovaná. Další materiály mohou být vloženy jako koláž na povrchu, nebo vrstveny a pomocí enkaustického média přichyceny k podkladu.

Historie

Tato technika byla použita u pohřebních portrétů v Egyptě kolem r. 100-300 po Kristu, při malbě ikony Blachernitissa a dalších raných ikon, stejně jako v mnoha dílech umělců dvacátého století, například Jasper Johns a Fernando Leal Audirac. Kut-kut, ztracené umění z Filipín používající sgrafita a enkaustické techniky. Používal ho domorodý kmen na ostrově Samar v době 1600 - 1800.

Ve dvacátém století malíř Fritz Faiss (1905-1981), student Paula Klee a Vasilije Kandinského ve Výmarském Bauhausu, spolu s Dr. Hansem Schmidem, znovuobjevili techniku enkaustické malby tak zvaným "Punským voskem". Faiss držel dva německé patenty související s přípravou vosku pro enkaustickou malbu. Jeden se týkal úpravy bodu tání včelího vosku z původních 60 °C na 100 °C (ze 140 na 212 °F). Toho docílil uvařením vosku v roztoku mořské vody a sody třikrát po sobě. Výsledný, tvrdší vosk je stejný, jako vosk punský podle starověkých řeckých spisů o enkaustikém malování .

Enkaustické umění zaznamenalo vzestup popularity od roku 1990 pomocí elektrické žehličky, varné plotýnky a vyhřívaného enkaustického pera na různé povrchy, včetně destiček, papíru a dokonce i keramiky. Žehlička umožňuje vytvářet rozličné základní umělecké vzory. Nicméně toto není omezeno pouze tvorbou abstraktních výtvorů, může být použito k vytvoření komplexní malby, jako to umožňují i jiná média jako olej a akrylové barvy.

Dermatologové na to samozřejmě namítají, že slunce především způsobuje rakovinu kůže. Wellerův tým na to reagoval statistikou, podle které je počet úmrtí na infarkt a následky hypertenze osmdesátkrát vyšší než na rakovinu kůže. Prospěšnost slunečního záření tak podle nich převažuje nad jeho škodlivým působením.Jistě, lékaři, kteří se setkávají s nádory kůže, s těmito názory nesouhlasí. Rakoviny kůže přibývá, to statistiky také jasně ukazují. Jenže strach vede k tomu, že se mnozí lidé obávají vykouknout na slunce a mažou na sebe kila chemických přípravků, které ke zdraví kůže také nepřispívají. A na toto téma vznikají často hádky v rodinách.

„Když jsem vzala vnučku na koupaliště, dcera mi k ní přibalila šest různých druhů krémů s vysvětlením, jak často a kam mám který aplikovat,“ vypráví osmašedesátiletá Ivana. Sama byla celý život aktivní turistkou, jezdila ráda k moři. Na fotkách z mládí je do černa opálená. Ve svém věku je naprosto zdravá, často pracuje na své zahradě. „Když je slunce ostré, nasadím si klobouk. Když mám pocit, že mám suchou kůži, nakapu si na dlaň olivový olej a celá se jím promažu. Ty krémy pro vnučku prudce voní, jeden po jahodách, další po kokosu. Je mi jasné, že jde o chemické přísady. Mladí se diví, proč má pořád nějaké alergie. Je bleďoučká, pořád pokašlává. Myslím, že by jí jen prospělo, kdyby si pár hodin poběhala na slunci, ale mám jasný příkaz dělat z ní skleníkovou bleduli,“ vypráví Ivana.

Přílišný pobyt na slunci zanechává na kůži otisky v podobě pigmentových skvrn, vystouplých žilek, ostřejších vrásek. Říká se, že čím více se lidé v mládí opalují, tím více staře ve vyšším věku vypadají. Na druhé straně se dá potkat spousta starých dam, které sice mají obličeje plné vrásek, ale díky snědé pokožce vypadají sportovně, svěže. Stejně tak staří, vrásčití, jakoby větrem ošlehaní drsní muži mají své kouzlo. Člověka při pohledu na snědého starého pána napadne, že tenhle chlapík je určitě v dobré kondici, že prožil život aktivně, na vzduchu, že určitě umí naštípat dříví a zrýt záhon. No, ruku na srdce, nejsou takoví senioři přitažlivější než bledé bytosti, které v drogeriích pečlivě zkoumají složení krémů a v krásných letních dnech sedí ve svých bytech u televizorů či počítačů?

Opalovat se tedy nebo ne? Na odpovědi se neshodnou ani dermatologové ani žádní jiní lékaři a vědci. Hlasů, že to však v poslední době se strachem ze slunění přeháníme, přibývá. Takže asi i v tomto případě bude nejlepší zkusit hledat zlatou střední cestu, která může být u každého jiná. Ale jestliže někdo cítí, že mu sluneční paprsky dodávají dobrou náladu, není důvod se jich panicky bát.

Chraňte se
Vlivem nízkých teplot se zpomaluje průtok krve v místech, která nejsou chráněna oblečením, a snižuje se tak činnost metabolismu kůže. Skutečným zabijákem jsou ale náhlé teplotní rozdíly. Při rychlém zahřátí dochází k překrvení, pokožka rudne a následně se začne loupat. Výkyvy teplot také způsobují praskání krevních žilek. Rukavice jsou naprostou nutností!

Pusťte se do boje
Gely a lehké krémy v boji s mrazem neobstojí. Svým složením nezaručí potřebnou péči a ochranu. Zapomeňte na pověru zamrzání krému na obličeji a vsaďte na produkty s vysokým obsahem hydratačních složek.

TIP: Skvělou volbou na zimu jsou krémy obsahující antioxidanty. Ty mají za úkol zneškodňovat volné radikály a nedovolit, aby pleť trpěla vlivy vnějšího prostředí.

Silný kalibr
Nejlepším řešením pro velmi suchou pleť jsou takzvané zimní krémy. Jedná se o silně hydratační a hypoalergenní emulze, které pokožku vyživují, a navíc zabraňují nepříjemnému pocitu pnutí a zarudnutí.

Rozmazlujte se
Součástí režimu péče by měly být masky a peeling. Alespoň jednou za týden dopřejte pleti obroušení peelingem a následnou výživnou vzpruhu v podobě masky. Ideální jsou ovocné nebo silně hydratační s bambuckým máslem. Vyvarujte se ale používání hloubkově čistících masek, pleť je po nich napjatá a vysušená.

TIP: Znásobit regenerační efekt masky můžete formou zábalu, který necháte působit přes noc. U zábalu rukou stačí pořídit si pár bavlněných rukavic, koupíte je třeba na Amazon. Stačí nanést štědrou vrstvu krému, vzít si rukavice a jít na kutě. Skvělou náhradou krému je třeba kokosový olej, který navíc krásně voní!

Chce to změnu
Ani v oblasti líčení se to v zimě neobejde bez potřebných úprav. Volte raději tekuté make-upy s hydratačními účinky. Pokud chcete vypadat zdravě a svěže, vyvarujte se matujících produktů a omezte používání pudru.

Džínový manuál pro starší a pokročilé

Lidé dříve narození si pod pojmem džíny zpravidla představí modré kalhoty, po kterých toužili v mládí. A pak si je často pořídili poté, co získali valuty nebo poukázky zvané bony, vystáli frontu před Tuzexem a pak si koupili ten jeden jediný typ, který tam zrovna měli. Jenže nyní je vše jinak. Džíny se dají koupit kdekoli, je jich neuvěřitelně velká nabídka od těch za pár stovek až po ty za pár tisíc. Především se jich však nyní vyrábí spousta různých střihů, protože s tím, jak se móda rozvolnila, nosí se prakticky jakékoli: široké, úzké, zvonové, s vysokým pasem, s nízkým pasem….

Je to dobře, protože si každý může vybrat takové, jaké sluší jeho postavě. Jen je třeba vědět, jak na to.

Skinny. To je typ džínů, který těsně obepíná postavu od zadku až k patám. V podstatě jde o něco jako džínové legíny. Jsou nyní velmi rozšířené, nosí je mladá děvčata i zralé ženy, dámy štíhlé, ale i plnější. Pozor na ně. Většinou sluší jen mladým děvčatům s dlouhýma nohama. Mnoho dam ve snaze působit mladistvě sahá po tomto typu kalhot, ale ve skutečnosti by jim lépe slušely takové, které by tak těsně neobepínaly lýtka, ale byly v dolní partii rovné či mírně rozšířené.

Boyfriend. Tak se říká džínům volnějšího, pohodlnějšího střihu. Název vznikl z toho, že působí, jako by si je žena půjčila od svého přítele. Jde o přesný opak skinny džínů. Postavu neobepínají, jsou pohodlné, působí ležérně, až chlapecky. Některým dívkám sluší, na ženách s plnějšími postavami však nepůsobí úplně nejlépe. Vlastně nepodtrhnou ženské tvary. Mívají trošku snížený sed, takže v nich žena působí, jako by neměla zadeček. Mnohdy si dámy myslí, že v nich skryjí plnou postavu, ale výsledek nebývá vždy lichotivý. Takže záleží na každé ženě, zda preferuje ženskost nebo jí vyhovuje, když působí spíše jako kluk.

Bootcut. Jde o džíny, které se od kolen dolů mírně rozšiřují. V podstatě jde o střih, který sluší  každé postavě. Když si k nim žena vezme boty na podpatku, působí elegantně. Když tenisky, tak ležérně. Přitom je zachována ženská postava. Vyniknou boky, stehna, ale nohy se přitom opticky prodlužují, takže zpravidla sluší i ženám, které nejsou štíhlé, ba naopak. Obvykle v nich vypadají dobře i hodně silné boubelky.

Flare. Jde o podobný typ jako bootcut, jen nohavice jsou ještě širší. Dříve narození mohou zajásat, jde vlastně o zvonáče, jaké znají z dob svého mládí. Tak trochu hipísácký kousek oděvu, který však v létě v kombinaci s ležérní halenou sluší ženám každého věku.

Slim. V podstatě klasika, úzké nohavice, kterým se říká cigaretové. Jsou úzké, obepínají postavu, ale ne tak, jako skinny. Jde vlastně o džíny v jejich staré klasické podobě. Platí u nich totéž co u typu bootcut. Může je nosit žena každého věku a když se k nim vezmou podpatky, postavě tyto džíny zpravidla lichotí. Někdy se jim říká také straight.

Mom jeans. Tento typ se objevuje v obchodech až v poslední době, jde vlastně o retro návrat ke střihům, který nosily v mládí dnešní padesátnice. Říkalo se jim mrkváče. Mají vysoký pas, dole jsou úzké, v podstatě z postavy vytvoří tvar mrkve. Někomu se líbí, někdo říká: už nikdy více. Nicméně jde o střih pohodlný a neuškodí ho vyzkoušet, protože některým typům postav vyloženě sedne.

Při výběru džínů je však nejdůležitější nepodléhat módním trendům, ale udělat si časem jasno, který střih postavě lichotí nejvíce. A čím je žena starší, tím více jasno by v tom měla mít. Protože zralá dáma v džínách vypadá vždy dobře, ať je malá či vysoká, štíhlá nebo spíše plných tvarů. Jen jde o to, aby džíny zvýraznily to, co je na ní pěkné, a zamaskovaly to, co moc k obdivu není. Jedna dobrá zpráva na závěr: Z módy už vyšly džíny se sníženým pasem, ty bederní, které před pár lety zaplavily obchody tak, že mnohé ženy měly problém najít džíny normálních střihů. Ano, byly to ty typy, ze kterých vzadu lezly půlky, když se jejich nositelka předklonila.  Mnohé zralé či plnoštíhlé dámy si něco takového nemohly dovolit nosit a ani nechtěly. Už se zdálo, že jiným střihům odzvonilo. Ale svět je opět v pořádku, do obchodů se vrátily džíny nejrůznější, tak je jen třeba se nějakými těmi pravými zásobit, až zase zmizí a do módy přijde něco méně nositelného.

Už máte SENIOR PAS?

Vážení senioři,
ve spolupráci s Radou seniorů ČR, která je největším republikovým sdružením seniorů, jsme pro vás připravili rozšíření projektu Senior Pasů do všech krajů České republiky. Slevy a výhody pro seniory, které tento slevový systém nabízí jsou vám nyní k dispozici. Při výběru poskytovatelů slev jsme se zaměřili na vaše každodenní potřeby (nákupy zboží a běžné služby), ale i sváteční chvíle (slevy v kulturních institucích, restauracích nebo různých volnočasových aktivitách) . Věříme, že tento projekt ulehčí vašemu finančnímu rozpočtu a zároveň vám umožní pustit se do aktivit a koníčků, které máte rádi.

Již nyní můžete uplatnit slevy ve všech krajích ČR u téměř 2000 poskytovatelů.

Kromě toho se dioptrické brýle staly předmětem velkého byznysu. Lidí, kteří mají potíže se zrakem, přibývá. Může za to mimo jiné fakt, že čím dál více času tráví koukáním do počítačů, mobilů, televizorů. Výsledkem je, že ještě nikdy nebyl tak obrovský výběr brýlových obrouček jako nyní. Od těch dostupných až po ty luxusní, drahé. Neplatí, že co je nejdražší, je vždy nejvhodnější a už vůbec bychom se neměli nechat v souvislosti s vybíráním brýlí ovlivnit módními trendy. Každému totiž sluší něco jiného. To, jak brýle na člověku vypadají, záleží na tvaru obličeje, na účesu, ale i na takových zdánlivě nesouvisejících věcech jako je styl mluvení, mimika, gestikulace. Zkrátka, některá žena vypadá v hranatých černých obroučkách jako přísná stará učitelka, jiná naopak jako úžasná femme fatale. A ty brýle mají obě úplně stejné. Nejdůležitější nakonec stejně vždy je dohoda s optikem a přesné změření, kolik dioptrií a jaký typ brýlí je vlastně pro každého nejvhodnější.

Dobrý optik se zajímá o to, jakým způsobem života žijeme, jak často a k jakým účelům brýle potřebujeme, zda sportujeme, zda hodně sedíme u počítače a podobně. Takže, všichni ti, kteří musejí nosit brýle, by si měli říct, že žijí v nejvhodnější době. Nikdy dříve nebyly takové možnosti vybrat si ty vhodné a navíc slušivé.

Pokud tedy někdo nechce brát brýle pouze jako nutné zlo, tady je malá inspirace, že dámám středního a vyššího věku mohou brýle slušet  opravdu mimořádně.

Fotogalerie

Stříbrná. Trend, který je na vrcholu

Zpočátku to vypadalo, jako módní výstřelek, který pomine. Jenže se drží už několik let a podléhá mu čím dál více žen. Jde o šedé vlasy. Či spíše stříbrné.

Fotogalerie

 

Někteří kadeřníci také tomuto stylu říkají pepř a sůl. Nejde totiž o to, že by se ženy vyššího věku přestaly barvit a nechaly si své přirozeně šedé vlasy. Naopak, ženy, které ještě šediny nemají, si je nechávají záměrně vyrábět. Dávají si stříbrné melíry, stříbrné přelivy. A zralé dámy, které už šedivé jsou, si nechávají své vlasy tónovat, melírovat, zkrátka ladit do zajímavých a slušivých odstínů šedi.

Ono totiž není šedá jako šedá a každému sluší trochu jiná. Je to podobné, jako když se žena rozhodne pro blond vlasy. Některé sedí výrazně platinová, jiné raději teplejší medová a je třeba najít ten přesný odstín, který sedí pleti, barvě očí, stylu oblékání. A přesně tak se to nyní má s šedinami.

Kadeřníci se shodují, že zákaznic, které chtějí kouzlit s šedivou barvou nikdy nebylo tolik. Možná je to další důkaz toho, že vyšší věk už mnoho žen nezakrývá, nebojuje s ním, ale naopak světu hrdě vzkazuje: je mi šedesát, mám šediny, ale podívejte, jak skvěle vypadám.

Tak tady je malá inspirace, jak se dá s barvou, která kdysi bývala spíše strašákem, kouzlit. Krásně kouzlit.

Krátké nebo dlouhé vlasy? Co sluší dámám vyššího věku?

Čím více je ženě let, tím je pro ni důležitější zabývat se účesem. Toto je jedno ze zlatých pravidel, která vedou k tomu, že se dáma ve vyšším věku může stále cítit půvabná a spokojená. Bohužel, ve skutečnosti je tomu často právě naopak.

Po šedesátce má hodně žen pocit, že tím pravým účesem jsou vlasy co možno nejobyčejnější. Ani hodně dlouhé, ani hodně krátké, pokud možno zabarvené na neutrální hnědou a zvlněné trvalou. Jako by si většina žen dala zásadu stárnout co nejméně nápadněji, co nejpohodlněji. Hodně jich kadeřníkům říká: Prostě mi to jen tak nějak přistřihněte, ať s tím nemám práci. Výsledkem je, že mnoho Češek vyššího věku vypadá úplně stejně. No ano, jen se rozhlédněme kolem sebe, je to tak.

Volba účesu je důležitá

Stačí se ale podívat kolem sebe v zahraničí. Například ve Francii, v Rakousku nebo v přímořských letoviscích plných turistů. Dámy, kterým je šedesát a více, klidně nosí třeba culík. Nebo mikádo s ofinou. Anebo hodně nakrátko ostříhané vlasy, v podstatě rozcuchaný účes zvaný „na kluka“. Vypadají skvěle a údržba těchto účesů jim přitom zabírá mnohem méně času než tolik oblíbená česká specialita „nenápadná hnědá trvalá“, která ve výsledku tvoří na hlavách něco jako seno.

Jistě, většina žen ve vyšším věku zjišťuje, že se kvalita jejich vlasů mění. Stávají se jemnější, lámavější, sušší, častěji vypadávají. Jenže právě to je důvod nebát se změnit účes a vybrat takový, který nepříjemné změny zamaskuje.

„Ve vyšším věku je volba správného účesu velmi důležitá,“ říká jedna z nejuznávanějších českých kadeřnic, Petra Měchurová, ověnčená řadou cen. „Může zjemnit rysy, dodat pleti barvu, opticky ubrat vrásek. Neplatí pořekadlo, že by starší žena měla mít vlasy světlejší a kratší, než nosila dříve, že ji to omladí. To se sice říká, ale neplatí to u všech, protože u každého se jinak mění barva kůže. Kdo má tmavší pleť a s věkem mu přibylo pigmentových skvrn, zesvětlovat by se neměl, protože tak ještě vyniknou,“ upozorňuje.

Ženskost v každém věku

Další častá chyba, které se starší ženy dopouštějí, je to, že se stříhají hodně nakrátko, zejména na krku a kolem uší. Tyto hodně krátké účesy sluší jen těm hubeným v obličeji. „Většina žen s věkem přibere a pak není vhodné stříhat vlasy hodně nakrátko, protože se tím zvýrazní obličej. Pokud je silnější, nepůsobí to dobře. Naopak delší vlasy obličej zjemní,“ vysvětluje kadeřnice.

Také další známý český kadeřník Libor Šula si při tématu starší Češky a účesy posteskává. „Mám pocit, že mnoho dam rezignuje s přibývajícími lety na svou ženskost. Chtějí, aby byl účes hlavně praktický. Jenže mnohdy jsou praktičtější delší vlasy, které se dají sepnout než prapodivné trvalé, které se musí natáčet. Dalším extrémem jsou dámy, které v domnění, že budou vypadat mladší, zkoušejí různé výrazné barvy a střihy. Jenže po šedesátce by už žena měla mít svůj styl nalezený, vědět, co jí sluší a umět zvýraznit to, co je na ní pěkné. Protože na každé ženě je něco krásné, bez ohledu na její věk,“ tvrdí.

Několik zásad, které mohou pomoci zjistit, co je pro nás to pravé
* Vezměme si fotky šmrncovních dam vyššího věku. Porovnejme, která z nich je nám nejbližší. Máme jemné vlasy a působíme jemně jako herečka Meryl Streepová? Ta si s účesem hlavu vůbec neláme a v civilu celý život nosí světlé polodlouhé vlasy stažené do culíku. Zdá se nám, že jsme podobné herečce Judy Denchové? Že máme její plnější obličej a vlasy poměrně husté? No tak šup do jejího účesu, tahle dáma má šedesátku dávno za sebou a stále nosí hodně krátký rozcuchaný střih, který ji dělá minimálně o deset let mladší. Působíme sportovně, jako Jane Fondová? Tak proč si z ní nevzít příklad a nenechat si vlasy sestříhat tako ona? Žádná z těchto ikon starších dam nemá trvalou ani nenápadné hnědé vlasy. Každá je jedinečná a přitom jsou jejich účesy jednoduché, praktické, stejné nosí hodně mladá děvčata.

* Vyvarujme se experimentů. Jestliže nám kadeřník začne navrhovat barevný pruh do ofiny, který nás podle něj zaručeně omladí, nebo výrazné barvy na vlasy, pryč od něj. Dáma vyššího věku nepotřebuje experimentovat a zářit jako papoušek. Barva by měla být co nejpřirozenější, podobná té původní a taková, aby v ní nebyly vidět šedivé odrosty. Boj s šedou pěšinkou svádí časem každá žena a ten boj by měl být co nejsnadnější. Když si ale necháme dát na hlavu prudce rezavou barvu, bude za dva týdny ta šedá pěšinka zářit jako hrom.

* Na internetu existují stránky, kde si můžete zkusit počítačově simulovat, jaký účes by vám slušel. Stačí nahrát svou fotku a měnit na ní různé střihy, barvy. Stačí zadat výraz účesy a vyjede spousta stránek. Podobnou službu poskytují mnohá kadeřnictví.

* Věřte osvědčeným kadeřníkům, když řeknou, že se určitý účes nehodí k vaší kvalitě vlasů. Obvykle dokážou odhadnout, jaké vlasy jsou. Jestliže jsou vlnité, nikdy nebudete mít hladké mikádo, ale naopak můžete mít skvělý krátký rozcuch, jaký se nikdy nepodaří dámě s těžkými hladkými vlasy ideálními na mikádo. Šedesátka je věk, kdy by už žena měla mít jasno jaká je, co má ráda, jaký život chce žít. A umění uvědomit si, jaký účes je pro ni ten pravý, s tím hodně souvisí.

Vyvracíme mýty o pitném režimu! Myslíte si, že stačí obyčejná voda? Tak to se pletete

Ze všech stran neustále slyšíte, jak je nesmírně důležité dodržovat pitný režim. Ano, náš organismus tekutiny potřebuje, zvláště v letním období, to je bez debat, znáte však fakta? Víte například, že obyčejná voda nestačí? Tušíte, co s vámi udělá ranní sklenice vody na lačný žaludek? Podívejte se na mýty o pitném režimu.

Zapomeňte na obyčejnou kohoutkovou! Ta tělu nestačí! Také si myslíte, že jedinou vhodnou tekutinou je voda? Jeden by řekl, že našemu tělu poslouží nejlépe, jenže to není úplně tak pravda. Je skutečně nejvhodnější volbou, ne však ultimativním řešením. Měla by zaujmout většinové postavení v denním pitném režimu, ale pro obohacení a chuť můžeme v menší míře sáhnout také po bylinných čajích nebo ovocných šťávách bez přidaného cukru. Náš organismus potřebuje i vitamíny a minerály, které nám obyčejná voda neposkytne.

Jak by měl vypadat ideální pitný režim? Pokud přijmete 2 litry tekutin denně, alespoň polovina by měla patřit obyčejné čisté vodě. Zbytek lze rozdělit v poměru 0,5 litru lehkých minerálních vod, 0,3 litru slabého čaje (nikoliv černého) a 0,2 litru kvalitní čerstvé zeleninové šťávy. Pozor, minerální vody si nepleťme s obyčejnou vodou, nemělo by se to s nimi přehánět, půllitr považujme za denní maximum.

Věděli jste, že?

S přibývajícím věkem klesá pocit žízně. Organismus padesátníků už nedokáže účinně hlídat příjem tekutin a je třeba jej vědomě hlídat. V opačném případě hrozí nedostatek tekutin vyšším krevním tlakem a rizikem vzniku ledvinových a žlučových kamenů.

Vypít alespoň 2 litry tekutin? Nesmysl! To je ten asi nejvíce rozšířený mýtus. U pitného režimu je třeba myslet především na fakt, kolik tekutin během dne ztratíme v moči, dýcháním a pocením. Třeba takový aktivní sportovec by měl vypít až 5 litrů denně. Oproti tomu člověk se sedavým způsobem života nemusí za příhodných podmínek potřebovat ani 2 litry. Zlaté pravidlo, kterým by se měl řídit každý dospělý v kterýkoli čas, zní minimálně 30 ml vody na 1 kg váhy denně.

Muži by měli vypít 2,6 litru tekutin za den, ženy 2,1 litru tekutin. Pokud kojíte nebo jste těhotní, přidejte si ještě půl litru navíc.

Odborné zdroje uvádějí přesná čísla: pro dospělé muže 2,6 litru tekutin za den, pro ženy 2,1 litru za den, pokud jsou těhotné nebo kojí, tak ještě o 0,5 litru navrch. Takto přesné údaje jsou však podle výživové specialistky ze Světa zdraví Moniky Bartolomějové hodně orientační a individuálně se na základě faktorů uvedených výše velmi liší.

„Důležitou indicií jsou rozdíly ve stravování. Zatímco ovoce a zeleninu tvoří až z 90 procent voda, trvanlivé, koncentrované a sušené potraviny své přirozené množství vody ztratily. Pokud se tedy stravujete zdravě, získáte dost vody i z jídla a nemusíte se prolévat dvěma litry dalších tekutin, naopak se špatnými stravovacími návyky se nároky na dostatečný pitný režim zvyšují,“ vysvětluje Monika Bartolomějová.

Ranní rituál pro zdravý organismus

Zkuste se ještě před snídaní nakopnout sklenicí teplé vody se šťávou z půlky citronu. Budete překvapeni, jak takový jednoduchý elixír na lačný žaludek může nahradit ranní kávu! Napomáhá trávícímu systému a povzbuzuje peristaltiku střev. Díky obsahu vitaminu C v citronu posílíte přirozenou obranyschopnost. Citronová šťáva působí antibakteriálně a napomáhá vylučování nežádoucích látek. A bonus pro dámy: vaše pokožka bude jasnější a prozářenější.

Zapíjení jídla je nezdravé?

Další chyba! Mnohdy můžete slyšet i omyl v podobě toho, že byste neměli zapíjet jídlo. Koluje kolem toho několik mýtů, například že z jídla pak nepřijmete dostatek energie atd. Podle posledních informací se nejedná o zásadní chybu, naopak. Je to právě voda, která v trávení pomáhá. Každý známe nepříjemný pocit sucha v ústech a těžkosti s vysušenými pokrmy. Podle odborníků je voda žádoucím doplňkem ke každému jídlu, pokud si dáme vhodný drink chvíli před jídlem (například ovocnou či zeleninovou šťávu ředěnou vodou v poměru 1:1), uspokojíme pocit hladu a sníme menší porci.

Nadýchané palačinky

Nadýchané a přitom jemné palačinky získáme tehdy, pokud do těsta přidáme například trošku sodovky nebo jednu či dvě lžíce rumu, palačinky budou nadýchané jako obláček a získají příjemné aroma. Velmi důležité je, nechat potom těsto alespoň hodinu nebo dvě uležet, palačinky tak vydrží déle čerstvé, těsto se lépe propojí, čímž docílíme jemnější struktury, a navíc budou lépe stravitelné. Důležité je také to, jakou mouku použijeme. V případě klasické hladké pšeničné, která obsahuje velké množství lepku, si můžeme být jisti, že se těsto vydaří. Pokud ale někdo trpí intolerancí na lepek, musí počítat s tím, že těsto už tak jemné nebude, i když na chuti to palačinkám zaručeně neubere. Další možností je již do hotového těsta přimíchat vyšlehané vaječné bílky. Pokud máte kvalitní pánev, zůstanou tenké a navíc budou obsahovat více bílkovin a déle vás zasytí.

y

Úklid pomocí nanotechnologií: Jak vlastně funguje?